Výsledky Vybraných soutěží za školní rok 2016/2017

Biologická olympiáda (51. ročník, Brno, duben 2017)
Kategorie A
1. Lukáš Fiedler, Gymnázium Jírovcova, České Budějovice
2. Kateřina Kubíková, Gymnázium Botičská, Praha 2
3. Jiří Janoušek, Gymnázium Budějovická, Praha 4
MEZINÁRODNÍ BIOLOGICKÁ OLYMPIÁDA (28. ročník, Coventry, Velká Británie, červenec 2017)
Navazuje na kategorii A Biologické olympiády
Zlatá medaile: Kateřina Kubíková, Gymnázium Praha 2, Botičská
Stříbrné medaile: Lukáš Fiedler, Gymnázium Jírovcova, České Budějovice; Vojtěch Brož, Gymnázium Budějovická, Praha 4
Bronzová medaile: Klára Pekařová, Gymnázium Jiřího Wolkera, Prostějov
Chemická olympiáda (53. ročník, Litvínov, leden 2017)
Kategorie A
1. Richard Veselý, Gymnázium Budějovická, Praha 4  
2. Ondřej Malý, Gymnázium Ústí nad Labem, Jateční
3. Jiří Ledvinka, Gymnázium Opatov, Praha 4
Kategorie E
1. Vojtěch Musil, SPŠ chemická Brno, Vranovská
2. Jiří Doležel, SPŠ chemická, Brno, Vranovská
3. Anna Rejzková, SPŠ chemická, Pardubice
Mezinárodní Chemická olympiáda (49. ročník, Nakhon Pathom, Thajsko, červenec 2017)
Navazuje na kategorii A Chemické olympiády
Stříbrné medaile: Josef Tomeček, Gymnázium Jana Pivečky a SOŠ, Slavičín, Školní; Richard Veselý, Gymnázium Budějovická, Praha 4, Jiří Ledvinka, Gymnázium Opatov, Praha 4
Bronzová medaile: Miroslava Novoveská, Masarykovo gymnázium Plzeň
Fyzikální olympiáda (58. ročník, Rumburk, únor 2017)
1. Jindřich Jelínek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova
2. Filip Bialas, Gymnázium Opatov, Praha 4, Konstantinova
3. Ondřej Knopp, Gymnázium Christiana Dopplera, Praha 5, Zborovská
Mezinárodní Fyzikální olympiáda (48. ročník, Yogyakarta, Indonésie, červenec 2017)
Navazuje na kategorii A Fyzikální olympiády
Stříbrná medaile: Jindřich Jelínek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova
Bronzová medaile: Ondřej Knopp, Gymnázium Christiana Dopplera Praha 5, Zborovská; Šimon Karch, Gymnázium Havířov, Komenského; Matěj Mezera, Gymnázium Havlíčkův Brod, Štáflova (absolvent); Daniel Pajer, Gymnázia Jana Keplera v Praze, Parléřova (absolvent).
TURNAJ MLADÝCH FYZIKŮ (30. ročník, Cheb, duben 2017)
1. Mendelovo gymnázium Opava, Komenského
2. Gymnázium a SOŠ dr. Václava Šmejkala Ústí nad Labem, Stavbařů
3. Gymnázium Christiana Dopplera, Praha 5, Zborovská
Mezinárodní turnaj mladých fyziků (30. ročník, Singapur, Malajsie, červenec 2017)
Družstvo ČR: Mendelovo gymnázium Opava, Komenského – stříbrná medaile 9. místo

MATEMATICKÁ OLYMPIÁDA (66. ročník, Liberec, březen 2017)
Kategorie A
1. Pavel Turek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova

Kategorie P
1. Filip Bialas, Gymnázium Opatov, Praha 4, Konstantinova
2. Václav Volhejn, Gymnázium Jana Keplera, Praha 6, Parléřova
3. Jan Priessnitz, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
Mezinárodní Matematická olympiáda (58. ročník, Rio de Janeiro, Brazílie, červenec 2017)
Navazuje na kategorii A Matematické olympiády
Zlatá medaile: Pavel Turek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova

středoevropská Matematická olympiáda (Middle European Mathematical Olympiad, 11. ročník, Vilnius, Litva, srpen 2017)
Navazuje na kategorii A Matematické olympiády
Kategorie jednotlivci:
Stříbrná medaile: Matěj Doležálek, Gymnázium dr. A. Hrdličky Humpolec, Komenského
Bronzová medaile: Josef Minařík, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše; Filip Svoboda, Gymnázium Brno, Elgartova
EUROPEAN UNION SCIENCE OLYMPIAD (15. ročník, Kodaň, Dánsko, květen 2017)
Tým A – zlatá medaile:
Jindřich Jelínek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova; Richard Veselý, Jiří Janoušek, Gymnázium Praha 4, Budějovická
Tým B – bronzová medaile:
Adam Mendl, Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor; Michal Straka. Gymnázium Na Vítězné pláni, Praha 4; Kateřina Bezányiová, Gymnázium Jablonec nad Nisou, U Balvanu
MEZINÁRODNÍ VELETRH VĚDY A TECHNIKY – Intel ISEF (68. ročník, Los Angeles, USA, květen 2017)
Navazuje na Středoškolskou odbornou činnost a Amavet
Absolutní vítězství a 1. hlavní cena v oboru biochemie a zvláštní cena Stockholm International Youth Science Karina Movsesjan, První české gymnázium Karlovy Vary
2. hlavní cena v oboru botanika: Martin Mátl, Gymnázium Brno, tř. Kpt. Jaroše
4. hlavní cena v oboru biochemie: Jan Bláha, Gymnázium a SOŠ v Přelouči
Další účastníci: Antonín Baďura, Gymnázium Brno, tř. Kpt. Jaroše;
Josef Gajdůšek, DELTA – střední škola informatiky a managementu v Pardubicích
Jakub Novotný, Gymnázium Brno-Řečkovice, Terezy Novákové
EUROPEAN UNION CONTEST FOR YOUNG SCIENTISTS (29. ročník, Tallin, Estonsko, září 2017)
Navazuje na Středoškolskou odbornou činnost
První hlavní cena v oboru biologie; zvláštní cena London International Youth Science Forum: Karina Movsesjan, První české gymnázium v Karlových Varech, Národní 25
Zvláštní cena Swiss International Talent Forum: Alexandr Jankov, Matiční gymnázium Ostrava, dr. Šmerala 25
Další účastnice: Tereza Kačerová, Gymnázium Nad Štolou Praha 7, Nad Štolou 1
Mezinárodní olympiáda v informatice (30. ročník, Teherán, Írán, srpen 2017)
Navazuje na kategorii P Matematické olympiády
Zlatá medaile: Filip Bialas, Gymnázium Opatov, Praha 4, Konstantinova
Stříbrná medaile: Richard Hladík, Gymnázium a obchodní akademie Mariánské Lázně, Ruská
Bronzové medaile: Jakub Suchánek, Gymnázium Opatov, Praha 4, Konstantinova; Jan Priessnitz, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
Matematický Klokan 2017
Kategorie BENJAMÍN
1. David Mendl, Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor, Nám. Frant. Křižíka
2. Martina Smejkalová, Základní škola a mateřská škola Brno, Křídlovická
3. Patrik Čermák, PORG – gymnázium a základní škola, o. p. s., Praha 8-Libeň, Lindnerova
Kategorie KADET
1. Anna Neubauerová, Gymnázium Nad Štolou Praha 7
2. Marek Beránek, Základní škola Marjánka Bělohorská 52, Praha 6-Břevnov
3. Vojtěch Obořil, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
Kategorie JUNIOR
1. Matthew Dupraz, PORG – gymnázium a základní škola, o. p. s., Praha 8-Libeň, Lindnerova
2. Matěj Doležálek, Gymnázium dr. A. Hrdličky Humpolec, Komenského
3. Jan Hřebec, Gymnázium Christiana Dopplera, Praha 5, Zborovská
Kategorie STUDENT
1. Pavel Turek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova

3. Ondřej Motlíček, Gymnázium Šumperk Masarykovo nám.
Pozn.: Soutěž Matematický klokan je zařazena do programu Excelence středních škol.
Jelikož MŠMT požaduje vytvoření pořadí bez dělených míst, v případě rovnosti bodů je jako druhé kritérium stanoven věk (mladší soutěžící jsou zvýhodněni).
PŘÍRODOVĚDNÝ KLOKAN 2017
Kategorie KADET
1. Jakub Vrána, ZŠ Praha 4 Nusle, Křesomyslova
2. Lukáš Karas, Purkyňovo gymnázium Strážnice, Masarykova
3. Jan Válek, ZŠ Vrané nad Vltavou, U školy
Kategorie JUNIOR
1. Jakub Šuráň, Purkyňovo gymnázium Strážnice, Masarykova
2. Robert Ščepko, Gymnázium Fr. Živného Bohumín, Jana Palacha
3. Filip Hraško, Gymnázium Žďár nad Sázavou, Neumannova
ZEMĚPISNÁ OLYMPIÁDA (17. ročník, Praha, duben 2017)
Kategorie C
1. Matyáš Bernát, Gymnázium Jana Keplera Praha 6, Parléřova
2. Jan Straka, ZŠ s MŠ Tlučná, Školní
3. Jakub Vojtěch Roule, ARCUS s.r.o. Praha 9, Bří Venclíků
Kategorie D
1. Jakub Strašlipka, Gymnázium F. X. Šaldy Liberec, Partyzánská
2. Jan Nykl, Gymnázium a SOŠ dr. V. Šmejkala, Ústí nad Labem
3. Daniel Justiz, Gymnázium J. Barranda Beroun, Talichova
Mezinárodní geografická olympiáda iGEO (14. ročník, Bělehrad, Srbsko, srpen 2017)
Navazuje na kategorii D Zeměpisné olympiády)
bronzová medaile: Jakub Strašlipka, Gymnázium F. X. Šaldy Liberec, Partyzánská
další účastníci: Jan Nykl, Gymnázium a SOŠ dr. V. Šmejkala, Ústí nad Labem; Daniel Justiz, Gymnázium J. Barranda Beroun, Talichova; Ondřej Vystavěl, Slovanské gymnázium Olomouc, tř. Jiřího z Poděbrad (absolvent)
Mezinárodní olympiáda věd o Zemi IESO (11. ročník, Valbonne,Francie, srpen 2017)
Zlatá medaile: Vojtěch Nováček, Gymnázium Plzeň, Mikulášské nám.; Vojtěch Turland, Gymnázium a ZUŠ Šlapanice, p. o., Riegrova
Stříbrná medaile: Vojtěch Turland, Gymnázium a ZUŠ Šlapanice, p. o., Riegrova;Jan Táborský, Gymnázium Praha 9, Českolipská
Bronzová medaile: VojtěchTurland, Gymnázium a ZUŠ Šlapanice, p. o., Riegrova
Další účastník: Dominik Havel, Gymnázium Boženy Němcové Hradec Králové
Astronomická olympiáda (14. ročník, kat. AB – Opava, Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta; CD – Opava, Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta; kat. EF – AV ČR Praha; kat. GH – Štefánikova hvězdárna Praha; březen (kat. AB) a květen 2017)
Kategorie A-B:
1. Jindřich Jelínek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova
2. Martin Orság, Gymnázium a SOŠ zdravotnická a ekonomická Vyškov, Komenského
3. Jaromír Mielec, Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská
Kategorie C-D:
1. Sára Elichová, Gymnázium Jana Keplera Praha 6, Parléřova
2. Radka Křížová, Gymnázium Jaroslava Heyrovského Praha 5, Mezi Školami
3. Martin Schmied, Gymnázium Jihlava, Jana Masaryka
Kategorie E-F:
1. Martina Daňková, Klasické a španělské gymnázium Brno, Vejrostova
2. Marco Souza de Joode, Gymnázium Praha 7, Nad Štolou
3. Natálie Maleňáková, Slovanské gymnázium Olomouc, tř. Jiřího z Poděbrad
Kategorie G-H:
1. Patrik Čermák, Nový PORG – gymnázium a základní škola, Pod Krčským lesem
2. David Bálek, Gymnázium Příbram, Legionářů
3. Samuel Elich, Gymnázium Jana Keplera Praha 6, Parléřova
Mezinárodní Astronomická olympiáda (22. ročník, Čína, Weihai, říjen/listopad 2017)
Stříbrná medaile: Marco Souza de Joode, Gymnázium Praha 7, Nad Štolou
Bronzová medaile: Sára Elichová, Gymnázium Jana Keplera Praha 6, Parléřova
Čestné uznání: Jaromír Mielec, Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská (absolvent);Martin Fof, Mendelovogymnázium Opava, Komenského;Radka Křížová, Gymnázium Jaroslava Heyrovského Praha 5, Mezi Školami
Mezinárodní olympiáda v astronomii a astrofyzice (11. ročník, Thajsko, Phuket, listopad 2017)
Stříbrná medaile: Jindřich Jelínek, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova
Bronzová medaile: Jiří Vala, Gymnázium Brno,tř. Kpt. Jaroše; Martin Orság, Gymnázium a SOŠ zdravotnická a ekonomická Vyškov, Komenského
Čestné uznání: Jaromír Mielec, Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská (absolvent)
Další účastník: Adrián Mokrý,Gymnázium Praha 4, Na Vítězné pláni (absolvent)
středoškolská odborná činnost (39. ročník, Boskovice, červen 2017)
1 Matematika a statistika
1. Tomáš Perutka, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
2. Milan Malina, Ondřej Brichta, Gymnázium Plzeň, Mikulášské náměstí
3. Vít Jelínek, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
2 FYZIKA
1. Pavel Váňa, Gymnázium J. G. Mendela a ZUŠ Brno, Mendlovo náměstí
2. Tomáš Hurdálek, Gymnázium Kroměříž, Masarykovo nám.
3. Pavel Štěpánek, David Wittek, Mendelovo Gymnázium, Opava, Komenského
3 CHEMIE
1. Josef Filgas, Masarykovo gymnázium, Střední zdravotnická škola a VOŠ zdravotnická Vsetín, Tyršova
2. Josef Tomeček, Gymnázium Jana Pivečky a SOŠ Slavičín, Školní
3. Adam Urbanec, SPŠ chemická Pardubice, Poděbradská
4 Biologie
1. Sabina Černá; Střední odborná škola veterinární, Hradec Králové-Kukleny, Pražská třída
2. Karolina Bodláková, Gymnázium České Budějovice, Česká
3. Miroslav Veselovský, Jiří Brichcín, Gymnázium Blovice, Družstevní
5 GEOLOGIE, GEOGRAFIE
1. Jakub Vácha, Gymnázium Soběslav, Dr. Edvarda Beneše
2. Simona Uchytilová, Jan Venc, Gymnázium Chotěboř, Jiráskova
3. Barbora Hálková, Střední průmyslová škola stavební v Liberci, Sokolovské nám.
6 ZDRAVOTNICTVÍ
1. Jan Habásko, Gymnázium Jana Nerudy, Praha 1 Malá Strana, Hellichova
2. Tereza Vyhnalová, Klvaňovo gymnázium a Střední zdravotnická škola Kyjov, p. o., tř. Komenského
3. Marie Nguyenová, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
7 ZEMĚDĚLSTVÍ, POTRAVINÁŘSTVÍ, LESNÍ A VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
1. Veronika Přichystalová, Klasické a španělské gymnázium Brno-Bystrc, Vejrostova
2. Michal Hrubeš, Střední průmyslová škola potravinářství a služeb Pardubice, nám. Republiky
3. Jakub Sochor, Gymnázium Blovice, Družstevní
8 OCHRANA A TVORBA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
1. Jakub Neuhöfer, Gymnázium Říčany, Komenského náměstí
2. Lucie Nepovímová, Gymnázium Na Zatlance, Praha 5
3. Martin Flora, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
9 STROJÍRENSTVÍ, HUTNICTVÍ, DOPRAVA A PRŮMYSLOVÝ DESIGN
1. Martin Zbořil, Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická, Božetěchova
2. Milan Hladík, Radim Oulehla, VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou, Studentská
3. David Prchal, Gymnázium Brno, Křenová
 10 ELEKTROTECHNIKA, ELEKTRONIKA A TELEKOMUNIKACE
1. Tomáš Nekut, Gymnázium Brno, třída Kpt. Jaroše
2. Pavel Šafář, Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a VOŠ Liberec 1, Masarykova
3. Radim Tauber, Střední průmyslová škola, Ústí nad Labem, Resslova
11 STAVEBNICTVÍ, ARCHITEKTURA A DESIGN INTERIÉRŮ
1. Cyril Novotný, Gymnázium Petra Bezruče, Československé armády
2. Klaudie Sofková, SPŠ stavební Opava, Mírová
3. Nicola Jacobiová, Gymnázium a Střední odborná škola Rokycany, Mládežníků
12 TVORBA UČEBNÍCH POMŮCEK, DIDAKTICKÁ TECHNOLOGIE
1. Radka Syrová, Petra Crhonková, Purkyňovo gymnázium Strážnice, Masarykova
2. Jan Novotný, Daniel Přibyl, Vyšší odborná škola a SPŠ Šumperk, Gen. Krátkého
3. Petr Palivec, Kamila Starkbaumová, Masarykova střední škola chemická Praha 1, Křemencova
13 EKONOMIKA A ŘÍZENÍ
1. Radek Škaroupka, Gymnázium Dr. Karla Polesného Znojmo, Komenského nám.
2. Jindřich Úlovec, Gymnázium Cheb, Nerudova
3. Matěj Sainer, Obchodní akademie a jazyková škola Ústí nad Labem, Pařížská
14 PEDAGOGIKA, PSYCHOLOGIE, SOCIOLOGIE A PROBLEMATIKA VOLNÉHO ČASU
1. Magdaléna Adámková, Barbora Koudelková, Gymnázium Ústí nad Labem, Jateční
2. Martin Lank, Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a VOŠ Liberec 1, Masarykova
3. Nikola Horníková, GZW Rakovník, náměstí Jana Žižky
15 TEORIE KULTURY, UMĚNÍ A UMĚLECKÉ TVORBY
1. Adéla Čermáková, Gymnázium Na Vítězné pláni Praha 4
2. Pavel Bartovský, VOŠ a SPŠE Plzeň, Koterovská
3. Monika Ngo-Le, Gymnázium, střední odborná škola ekonomická a SOU Kaplice, Pohorská
16 HISTORIE
1. Štěpánka Grunová, Gymnázium Moravský Krumlov, Smetanova
2. Anna Sedláčková, Lepařovo gymnázium Jičín, Jiráskova
3. Tomáš Danihlík, Gymnázium Jana Palacha Mělník, Pod Vrchem
17 FILOZOFIE, POLITOLOGIE A OSTATNÍ HUMANITNÍ A SPOLEČENSKOVĚDNÍ OBORY
1. Mikuláš Novotný, Gymnázium Brno-Řečkovice, Terezy Novákové
2. Lucie Přenosilová, Střední odborná škola Praha 5, Drtinova
3. Františka Sandroni, Jakub Dostál, Slovanské gymnázium Olomouc, třída Jiřího z Poděbrad
18 INFORMATIKA
1. Matěj Štágl, Gymnázium Česká Lípa, Žitavská
2. Břetislav Hájek, Gymnázium Český Brod, Vítězná
3. Stanislav Kinzl, Jakub Kortus, Jiráskovo gymnázium Náchod, Řezníčkova
Olympiáda v českém jazyce (43. ročník, Svatá Kateřina, červen 2017)
I. kategorie
1. Veronika Marvanová, ZŠ Rychnov nad Kněžnou, Masarykova
2. Barbora Hluštíková, Gymnázium Česká Lípa, Žitavská
3. Anna Stará, Gymnázium Josefa Ressela Chrudim, Olbrachtova
II. kategorie
1. Michal Bubeník, Biskupské gymnázium a mateřská škola Brno, Barvičova
2. Kateřina Orságová, Gymnázium Jana Blahoslava Ivančice, Lány
3. Karolína Beránková, Gymnázium Teplice, Čs. dobrovolců
dějepisná olympiáda (46. ročník, Brno, květen 2017)
1. Max Gogola, Gymnázium Uherské Hradiště, Velehradská třída
2. Aneta Widenská, ZŠ Pardubice-Spořilov, Kotkova

Soutěž TGM – život, dílo a odkaz pro současnost (10. ročník, Praha, listopad 2017)

I. kategorie

1. cena (čestná medaile TGM)
Filip Salzman, Masarykovo gymnázium Plzeň
Kryštof Buchtela, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
2. cena (diplom)
Tomáš Tručka, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
Ludvík Tomáš, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
Ondřej Špale, ZŠ TGM Suchdol nad Lužnicí
3. cena (diplom)
Viktorie Doležalová, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
Michaela Mrázová, Masarykova jubilejní ZŠ Hřebeč
Karolína Zubková, Masarykova jubilejní ZŠ Hřebeč
Kristýna Fridrichová, Masarykova jubilejní ZŠ Hřebeč
Tereza Novotná, Gymnázium Kadaň
4. cena (diplom)
Adéla Matejzíková, ZŠ Ostrava-Hrabová
Barbora Vítámvásová, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
Karolína Matějková, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
Viktorie Sýkorová, Masarykovo gymnázium Plzeň
Barbora Zimmermannová, Masarykovo gymnázium Plzeň
Patrik Fiala, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
Lukáš Dobeš, ZŠ a MŠ TGM Rouchovany
Mimořádná cena – ČESTNÁ MEDAILE TGM pro kolektiv
kolektiv žáků ZŠ a MŠ TGM Rouchovany

II. kategorie

1. cena (čestná medaile TGM)
Dominik Cypra, Masarykova SŠ Letohrad
Nikola Matoušková, Masarykovo gymnázium Plzeň
Aneta Pellerová, Masarykovo gymnázium Plzeň
2. cena (diplom)
Jaroslava Jahodová, Gymnázium Kadaň
Eliška Syrovátková, Gymnázium Kadaň
Přemysl Kaucký, Masarykovo gymnázium Plzeň
Simona Radová, Masarykovo gymnázium Plzeň
3. cena (diplom)
Linda Synková, Gymnázium Kadaň
Štěpán Lálík, Gymnázium Kadaň
Kateřina Linhartová, Masarykovo gymnázium Plzeň
Marie Jurečková, Masarykovo gymnázium Příbor
4. cena (diplom)
Tereza Kratochvílová, Gymnázium Slaný
Adéla Kovářová, Masarykovo gymnázium Plzeň
Sebastian Klištinec, Gymnázium Kadaň
Jaromír Kerda, Gymnázium Kadaň
Tomáš Hodyc, Gymnázium Kadaň
Mimořádná cena – diplom
Jakub Kozelnický, Gymnázium Kadaň
Hana Saidlová, Gymnázium Kadaň
Alexandra Veselská, Gymnázium Kadaň
SOUTĚŽE V CIZÍCH JAZYCÍCH
Angličtina – II. A kategorie (Praha, květen 2017)
1. Josef Salloum, ZŠ Otokara Březiny Jihlava, Demlova
2. Helena Barbara Langerová, ZŠ Trutnov, Komenského
3. Melinda Licová, ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary, Šmeralova
Angličtina – II. B kategorie (Praha, květen 2017)
1. Tereza Homolková, Gymnázium Jihlava, Jana Masaryka
2. Sára Sovičková, Gymnázium Příbram, Legionářů
3. Jana Pikulová, Gymnázium Tišnov, Na Hrádku
Angličtina – III. A kategorie (Praha, květen 2017)
1. Matyáš Černý, První české gymnázium v Karlových Varech, Národní
2. Matěj Doležal, Gymnázium dr. A. Hrdličky Humpolec, Komenského
3. Kristýna Kocourková, Gymnázium Dr. A. Randy Jablonec nad Nisou
Angličtina – III. B kategorie (Praha, květen 2017)
1. Sofie Musková, První české gymnázium v Karlových Varech, Národní
2. Vojtěch Pohanka, Gymnázium Žďár nad Sázavou, Neumannova
3. Anna Ledahudcová, Gymnázium Z. Wintra Rakovník, nám. J. Žižky
Angličtina – II. C kategorie (Praha, květen 2017)
1. Kristina Krejčová, ZŠ Brno, Bakalovo nábřeží
2. Max Vloeberghs, Gymnázium I. Olbrachta Semily, Nad Špejcharem
3. Adéla K. Palečková, ZŠ Sion J. A. Komenského Hradec Králové, Na Kotli
Němčina – II. A kategorie (Praha, duben 2017)
1. Michaela Jonášová, ZŠ Chotěboř, Buttulova
2. Theresia Klásek, Sunny Canadian IS – ZŠ a gymnázium, Jesenice-Osnice, s.r.o. Straková
3. Jan Jirásko, ZŠ a MŠ Horní Benešov, Školní
Němčina – II. B kategorie (Praha, duben 2017)
1. Naja Metaj, Gymnázium Dr. K. Polesného Znojmo, Komenského nám.
2. Kristina Kůtková, Gymnázium Cheb, Nerudova
3. Rosalie Anna Fiume, Gymnázium Tachov, Pionýrská
Němčina – II. C kategorie (Praha, duben 2017)
1. Jan Černý, ZŠ Brno, Antonínská
2. Petra Malčeková, Gymnázium Praha 3 Na Pražačce, Nad Ohradou
3. Marie Gaertnerová, Podkrušnohorské gymnázium Most, Čs. armády
Němčina – III. A kategorie (Praha, duben 2017)
1. Eva Fastová, Gymnázium Fr. Křižíka Plzeň a ZŠ, Plzeň-Bolevec, Sokolovská
2. Klára Odstrčilová, Gymnázium Brno, Křenová
3. Tomáš Kůtek, Gymnázium Cheb, Nerudova
Němčina – III. B kategorie (Praha, duben 2017)
1. Terezie Hovorková, Gymnázium Praha 3 Na Pražačce, Nad Ohradou
2. Aneta Staňková, Gymnázium a SOŠ ekonomická Vimperk, Pivovarská
3. Veronika Scherer, SŠ Kostka Vsetín, Pod Pecníkem
Ruština – SŠ I. kategorie (Praha, duben 2017)
1. Tereza Tomášková, Gymnázium Nový Bydžov, Komenského
2. Iva Táborská, Gymnázium Polička, nábř. Svobody
3. Barbora Šlajsová, Gymnázium Blovice, Družstevní
Ruština – SŠ II. kategorie (Praha, duben 2017)
1. Viola Krausová, Gymnázium Velké Pavlovice, Pod Školou
2. Sabina Farková, Dvořákovo gymnázium a SOŠ ekonomická Kralupy nad Vltavou, Dvořákovo nám.
3. Karolína Hovorková, Gymnázium Dr. A. Randy Jablonec n. Nisou
Francouzština – kategorie ZŠ A1 (Praha, květen 2017)
1. Jiří Ševčík, Gymnázium Praha 9, Špitálská
2. Kateřina Škrabalová, Gymnázium Uherské Hradiště, Velehradská tř.
3. Barbora Bukovinová, Gymnázium Židlochovice, Tyršova
 Francouzština – kategorie ZŠ A2 (Praha, květen 2017)
1. Sofia Allal, ZŠ Brána jazyků Praha 1, Uhelný trh
2. Kateřina Kučerová, Jazykové gymnázium Pavla Tigrida Ostrava-Poruba, G. Klimenta
3. Klára Jandová, Gymnázium Pardubice, Dašická
Francouzština – kategorie SŠ B1 (Praha, květen 2017)
1. Jan Zvoníček, Gymnázium a JŠ s právem státní jazykové zkoušky Zlín, nám. T. G. Masaryka
2. Jakub Vondrouš, Gymnázium Pardubice, Mozartova
3. Barbora Cigánková, Gymnázium Plzeň, Mikulášské nám.
Francouzština – kategorie SŠ B2 (Praha, květen 2017)
1. Dominik Nagy, Gymnázium M. Koperníka Bílovec, 17. listopadu
2. Ondřej Ferra, Gymnázium Karla Čapka Dobříš, Školní
3. Anna Sedláčková, Gymnázium Teplice p. o., Čs. dobrovolců
Španělština – SŠ I. kategorie (Praha, duben 2017)
1. Veronika Smržová, Gymnázium Šumperk, Masarykovo nám.
2. Adam Lipina, Gymnázium Hladnov a JŠ s právem SJZ Ostrava, Hladnovská
3. Tereza Sevránková, Gymnázium Pardubice, Mozartova
Španělština – SŠ II. kategorie (Praha, duben 2017)
1. Anna Kačmaříková, Gymnázium Petra Bezruče Frýdek-Místek, Čs. armády
2. Jan Krahulík, Gymnázium Zlín, Lesní čtvrť
3. Kristýna Pěstová, Gymnázium Říčany, Komenského nám.
Španělština – SŠ III. kategorie (Praha, duben 2017)
1. Otakar Duchek, Gymnázium Luďka Pika Plzeň, Opavská
2. Michaela Hrdličková, Gymnázium Olomouc, Čajkovského
3. Michaela Záškolná, Gymnázium Hladnov a JŠ s právem SJZ Ostrava – Slezská Ostrava, Hladnovská
Latina – kategorie SŠ A (Praha, duben 2017)
1. Jakub Kožušník, Wichterlovo gymnázium Ostrava, Čs. exilu
2. Petr Slavík, Církevní gymnázium Plzeň, Mikulášské nám.
3. Barbora Kolářová, Křesťanské gymnázium Praha 10-Hostivař, Kozinova
Latina – kategorie SŠ B (Praha, duben 2017)
1. Simona Juříková, Klasické a šp. gymnázium Brno-Bystrc, Vejrostova
2. Klára Škopková, Klasické a šp. gymnázium Brno-Bystrc, Vejrostova
3. Jana Stloukalová, Gymnázium Jihlava, Jana Masaryka
soutěž v programování (31. ročník, Hradec Králové, červen 2017)
Programovací jazyky – kategorie žáci
1. Benjamin Swart, Mensa gymnázium Praha 6 Řepy, Španielova
2. Viktor Fukala, Gymnázium Jana Keplera Praha 6, Parléřova
3. Vojtěch Nesvačil, ZŠ a MŠ Františka Škroupa Osice
Programovací jazyky – kategorie mládež
1. Michal Jireš, Gymnázium Fr. M. Pelcla Rychnov nad Kněžnou, Hrdinů odboje
2. Josef Gajdůšek, DELTA – SŠ, ZŠ a MŠ, Pardubice – Bílé Předměstí, Ke Kamenci
3. Jan Kytka, Gymnázium, příspěvková organizace, Žitavská 2969, Česká Lípa
Kategorie Aplikovaný SW – programování mikrořadičů
1. František Štefanec, SPŠ elektrotechnická Praha 2, Ječná
2. Ondřej Lukeš, ZŠ Strakonice, Dukelská
3. Adam Ježek, Gymnázium Roudnice nad Labem, Havlíčkova
Kategorie Aplikovaný SW mládež – tvorba webu
1. Michal Žůrek, SPŠ elektrotechniky a informatiky Ostrava – Moravská Ostrava, Kratochvílova
2. Jakub Szymsza, Cyrilometodějské gymnázium, ZŠ a MŠ v Prostějově, Komenského
3. Jiří Heralt, ZŠ Opava, Boženy Němcové
Mistrovství ČR v grafických PŘEDMĚTECH (25. ročník, Choceň, květen 2017)
Kategorie wordprocessing
1. Ladislav Ondris, OA Mohelnice, Olomoucká
2. Martina Ivanova, Slovanské gymnázium Olomouc, Jiřího z Poděbrad
3. Tomáš Kahoun, Gymnázium a OA Pelhřimov, Jirsíkova
Kategorie psaní na klávesnici
1. Vojtěch Kucza, OA Český Těšín, Sokola-Tůmy
2. Martina Ivanova, Slovanské gymnázium Olomouc, Jiřího z Poděbrad
3. Daniel Ondrašík, OA a SOŠL Opava, Hany Kvapilové
Kategorie záznam mluveného slova
1. Karin Imbergerová, OA a VOŠ Valašské Meziříčí, Masarykova
2. Vojtěch Kucza, OA Český Těšín, Sokola-Tůmy
3. Martina Ivanova, Slovanské gymnázium Olomouc, Jiřího z Poděbrad
Kategorie korektura textu
1. Martina Ivanova, Slovanské gymnázium Olomouc, Jiřího z Poděbrad
2. Lucie Šenková, OA Praha 10, Heroldovy Sady
3. Štěpán Kratochvíl, Gymnázium Jana Opletala Litovel, Opletalova
Evropa ve škole (26. ročník, Český Krumlov, červen 2017)
Literární část
I. kategorie
1. neuděleno
2. neuděleno
3. Tereza Zieglerová, ZŠ a MŠ Holoubkov
II. kategorie
1. Jan Červenka, ZŠ E. Beneše Písek, Mírové nám.
2. Hana Vašíčková, Gymnázium Ostrava-Hrabůvka, Fr. Hajdy
3. Nikola Kovalová, ZŠ a MŠ Olomouc, Demlova
3. Vít Bohunský, ZŠ a MŠ Mikulčice
3. Milena Blažková, Gymnázium Z. Wintra Rakovník, nám. J. Žižky
III. kategorie
Zvláštní cena ředitele DDM Český Krumlov: Barbora Bíšková, Gymnázium Suverénního řádu maltézských rytířů ve Skutči, Vítězslava Nováka
1. Viktorie Kubálková, Konzervatoř Plzeň, Kopeckého sady
2. Lukáš Olša, SŠ technická a ekonomická Brno
3. Martin Smolej, Gymnázium Strakonice, Máchova
3. Kateřina Eichlerová, Gymnázium a OA Orlová-Lutyně, Masarykova třída
IV. kategorie
Zvláštní cena Odboru školství Jihočeského kraje: Vendula Tichá, Gymnázium Krnov, Smetanův okruh
1. Sára Kaletová, Gymnázium Jaroslava Vrchlického Klatovy, Národních mučedníků
2. Karolína Švandová, Gymnázium Vlašim, Tylova
2. Veronika Roubínová, Gymnázium Kadaň, 5. května
3. Kateřina Ožanová, Gymnázium Havířov-Město, J. A. Komenského
Výtvarná část
Zvláštní cena starosty města Český Krumlov: kolektiv ZUŠ Plzeň, Jagellonská
Zvláštní cena ředitele DDM Český Krumlov: kolektiv SUPŠ sv. Anežky Český Krumlov, Tavírna
Zvláštní cena KÚ: Jan Kučera, Hana Šabková, ZUŠ Plzeň, Jagellonská
I. kategorie – ocenění
Ema Šefránková, ZUŠ Strakonice, Zámek
Barbora Holá, ZUŠ Plzeň, Jagellonská
Dominika Stauberová, ZŠ Prachatice, Národní
Barbora Houšková, ZUŠ T. Brzkové, Plzeň
Veronika Poláčková, ZUŠ T. Brzkové, Plzeň
Nicol Abbamonte, ZUŠ J. S. Bacha Dobřany, Stromořadí
Vanessa Frodlová, ZUŠ T. Brzkové, Plzeň
Kolektiv žáků 4–8 let, ZUŠ Plzeň, Jagellonská
Bohdana Buchalová, SVČ Korunka Ostrava, Korunní
Nela Blažková, ZUŠ Strakonice, Zámek
II. kategorie – ocenění
Matěj Šefrna, ZUŠ Plzeň, Jagellonská
Kolektiv žáků 9–12 let, ZUŠ Starý Plzenec, Raisova
Kolektiv žáků 9–12 let, ZUŠ J. S. Bacha Dobřany, Stromořadí
Kolektiv žáků 11–12 let, ZŠ J. V. Sládka Zbiroh, Muchova
Serafyna Heryč, ZUŠ T. Brzkové, Plzeň
Sára Sládková, 15. ZŠ T. Brzkové, Plzeň
Kristýna Němejcová, ZUŠ Strakonice, Zámek
Lucie Fastová, ZUŠ T. Brzkové, Plzeň
Adéla Šafrová, ZUŠ Starý Plzenec, Raisova
Kolektiv žáků 9–12 let, ZUŠ Plzeň, Jagellonská
III. kategorie – ocenění
Kolektiv žáků 14–15 let, ZUŠ B. Smetany Plzeň, Revoluční
Jana Hopjanová, ZŠ Opava, Šrámkova
Eliška Kasíková, 15. ZŠ T. Brzkové, Plzeň
Anna Kuličová, ZUŠ Mělník, Palackého
Kol. žáků 14–15 let, ZUŠ J. Hanuše Praha 6, U Dělnického cvičiště
Ema Rosnerová, Gymnázium Krnov, Smetanův okruh
Ilona Sapoli, SUPŠ sv. Anežky Český Krumlov, Tavírna
IV. kategorie – ocenění
Alena Fraitová, SUPŠ sv. Anežky Český Krumlov, Tavírna
Adéla Jančová, SOŠ obchodu, užitého umění a designu Plzeň, Nerudova
Veronika Šišková, ZUŠ Strakonice, Zámek
Eva Kuttichová, ZUŠ Pardubice – Polabiny, Lonkova
NÁŠ SVĚT (literární soutěž, 44. ročník)
I. kategorie 6–11 let, 1.–5. ročník:
1. Kateřina Jiroušová, ZŠ Jablonec nad Nisou, Mozartova; Adam Czech, ZŠ Opava, Vrchní
2. Ondřej Šenk, ZŠ Jablonec nad Nisou, Mozartova; Adéla Hudcová, ZŠ a ZUŠ Liberec, Jabloňová; Marie Krykorková, ZŠ Jablonec nad Nisou, Mozartova
3. Daniela Bébarová, ZŠ Brno, Arménská; Markéta Malátová, ZŠ Jablonec nad Nisou, Mozartova
II. kategorie 12–13 let, 6.–7. ročník:
1. Alena Chvátilová, Gymnázium Brno, Kpt. Jaroše
2. Jan Červenka, ZŠ a MŠ Edvarda Beneše Písek, Mírové nám.
3. Anna Koudelková, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova
III. kategorie 14–15 let, 8.–9. ročník:
1. Vojtěch Franců, Gymnázium Jana Palacha Turnov (Mimořádné ocenění za literární talent)
2. Maxmilián Stoklasa, ZŠ Opava, Otická
3. Jiří Stanovský, ZŠ Brno, Arménská
IV. kategorie
Oceněné práce kolektivů: žáci ZŠ Turnov, Žižkova; žáci 4. třídy ZŠ Strž Dvůr Králové nad Labem, Elišky Krásnohorské; žáci 2. C ZŠ Brno, Arménská; žáci 5. A, ZŠ Josefa Valčíka Ostrava-Poruba
Daniel (literární, historická a fotografická soutěž, 14. ročník)
Literární část
1. kategorie
1. Zuzana Osobová, Gymnázium Dr. Ant. Randy Jablonec nad Nisou, Dr. Randy
2. David Seidl, 5. ZŠ Kladno, Moskevská
3. Simona Gaborová, Gymnázium Uničov, Gymnazijní
3. David Bix, Gymnázium Dr. K. Polesného Znojmo, nám. Komenského
3. Jan Schneider, Gymnázium Olomouc-Hejčín, Tomkova
2. kategorie
1. Tereza Třetinová, Gymnázium Moravský Krumlov, Smetanova
2. Lucie Bendová, OA a jazyková škola Ústí nad Labem, Pařížská
3. Lucie Metličková, Konzervatoř Plzeň, Kopeckého sady
3. Tereza Dzurjová, OA a jazyková škola Ústí nad Labem, Pařížská
Historická část
1. kategorie
1. Petra Vorlíčková, Šárka Oliveriusová, Pavlína Lindová, ZŠ Líbeznice, Měšická
2. neuděleno
3. Eliška Brzková, ZŠ Vlašim-Vorlina, U Vorliny
Fotografická část
1. kategorie
1. Jana Čermáková, Gymnázium Zikmunda Wintra Rakovník, nám. Jana Žižky
2. neuděleno
3. Jáchym Pavlík, Gymnázium Zikmunda Wintra Rakovník, nám. Jana Žižky
2. kategorie
1. Michaela Baťová, SŠZ a VOŠZ Ústí nad Labem, přísp. org., Palachova
2. Pavlína Plíšková, SŠZ a VOŠZ Ústí nad Labem, přísp. org., Palachova
3. neuděleno
Mezinárodní dětská výtvarná soutěž Lidice 2017 (45. ročník)
Školy a jednotlivci, kteří obdrželi nejvyšší ocenění – medaili „Lidická růže”:
Mateřské školy:

Bára Svobodová, Jakub Vázler, MŠ Větrný Jeníkov 171 – medaile

Základní školy:
Lucie Holečková, Nikol Kalabisová, Tereza Maláková, Adéla Morongová, ZŠ Červené Pečky, Kutnohorská – medaile + medaile škole za kolekci výtvarných objektů

Sára Horáková, Nikol Plecháčová, Hana Dyntarová, Sabina Chvátalová, Kateřina Suchánková, Markéta Šrejberová, Petr Tomáš, ZŠ Malecí Nové Město nad Metují, Školní – medaile + medaile škole za kolekci fotografií

Jana Hopjanová, ZŠ Opava, Šrámkova – medaile
Viktor Křížkovský, Magdaléna Gracová, Martina Fialová, Kristýna Chaloupková, Daniel Kordula, Daniela Rychlá, Adéla Seidlová, Natálie Škrobánková, Anna Umlaufová, Klára Šindlerová, ZŠ TGM Opava, Riegrova – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Kryštof Krumer, Viktor Obrusník, Terezie Palyzová, Šárka Studená, Klára Vilímcová, ZŠ Opava-Kylešovice, U Hřiště – medaile škole za kolekci grafiky
Natálie Jančová, Natálie Krajinová, Kristýna Sumcová, Viktorie Sumcová, ZŠ Sedmikráska, o. p. s, Rožnov pod Radhoštěm, Bezručova – medaile
ZŠ Sobotka Jičínská – medaile za kolektivní práci dětí 12–13 let
Základní umělecké školy:
Kolektivní práce dětí 13–14 let „Rýžové pole“, Adam Bohdal, Eva Cibulková, Eva Kalkušová, Amálie Malečková, Emma Petit, Aneta Sklářová, Kristýna Zíková, Jindřich Dvořák, kolektivní práce dětí 12–15 let „Expediční Tatra 805 Hanzelky a Zikmunda“, kolektivní práce dětí 12–13 let, „Expediční Tatra 87 Hanzelky a Zikmunda“, Eva Cibulková, Petra Markytánová, Barbora Mitková, Anouk Petit, Magdalena Wipplingerová – medaile + medaile škole za kolekci grafiky + medaile škole za kolekci výtvarných objektů
Tomáš Chytil, Jiří Brablec, Kristýna Černínová, Kateřina Gebauerová, Aneta Hájková, Johana Hašková, Matouš Hlaváč, Jana Jelenová, Pavlína Řehulková, Andrea Stašková, Tereza Třečáková Dominika Tulisová, Veronika Výtisková, ZUŠ Vladislava Vančury, Háj ve Slezsku, Nádražní – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Vendula Bergerová, Petr Joklík, Klára Kluková, Anna Kofroňová, Bohumil Krytinář, Zuzana Vrbová, ZUŠ Jeseník, 28. října – medaile škole za kolekci grafiky
Jiří Dvořák, Alžběta Dvořáková, Sára Myslivcová, Eliška Podzimková, Julie Rychtrová, Magdalena Šírová, Sofie Školová, Marie Zahrádková, ZUŠ Jilemnice, Valdštejnská – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Adéla Sajverová, Bára Tandlerová, Šárka Jindřichová, Karolína Kašeová, Barbora Rozálie Martínková, Šimon Vácha, Damián Verecký, Andrea Krymláková, Marek Toms, kolektivní práce dětí 8–15 let „Noemova archa“, ZUŠ Fr. Kmocha Kolín II, Sokolská – medaile + medaile škole za kolekci kombinované techniky
Alberto Tenedini, ZUŠ Kroměříž, Jánská – medaile
Lucie Nováková, Anna Karhanová, Barbora Kristlová, kolektivní práce dětí 8–12 let „Hudební nástroje“, Giulia Amerighi, Barbora Blažková, Jana Brokenická, Štěpán Gregora, Veronika Hudečková, Ema Kočí, Richard Košek, Eva Kovářová, Klára Kvačková, Jonáš Macháček, Magdaléna Odnohová, Martin Procházka, Viktorie Skalková, Barbora Strnadová, Eva Svárovská, Eva Šonská, Lucie Tomková, ZUŠ Mladá Boleslav, 17. listopadu – medaile + medaile škole za kolekci výtvarných objektů
Kateřina Ryková, Tereza Marie Bajerová, Kateřina Kalibová, Jan Klokan, Barbora Kutová, Vojtěch Kojzar, Michaela Malinová, David Smrček, Tereza Trávníčková, ZUŠ Most, Moskevská – medaile + medaile škole za kolekci výtvarných objektů
Sára Ostaševski, ZUŠ Mšeno, Nádražní – medaile
Jiří Pechnáč, Nikola Hájková, Simona Krejčíková, kolektivní práce dětí 11–15 let „Mušle z cest“, kolektivní práce dětí 7–13 let „Kamínky z cest – mužík“, Karolína Malcovská, ZUŠ Nové Město pod Smrkem, Žižkova – medaile + medaile škole za kolekci grafiky (Cena poroty 2017)
Jonáš Herold – ZUŠ Nové Strašecí, Komenského – medaile
Vendula Ratajová, Nela Zdařilová, Hana Fialová, Eliška Hurytová, Oliver Kubáček, Jiří Staněk, Ela Wiedermannová, Nela Zeisková, ZUŠ M. Stibora Olomouc, Pionýrská – medaile + medaile škole za kolekci výtvarných objektů
Nikola Kurzicová, Elen Konečná, Karin Krettková, Vojtěch Pretsch, Adéla Seidlová, Kateřina Valíková, ZUŠ Opava, Solná – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Petra Tesková, Laura Doubková, Tereza Jarošová, Lucie Jindráková, Jiří Kothánek, Ema Matějů, Sandra Glücková, ZUŠ Otakara Ševčíka Písek, Nádražní – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Matouš Buldra, Tereza Faitová, Zuzana Stejskalová, Kateřina Černá, Alžběta Dvořáková, Markéta Fuchsová, Elen Kampfová, Alžběta Kaplanová, Adéla Kratochvílová, Kateřina Kunešová, Leontýna Machová, Jana Pančíková, Kateřina Pekárová, Marie Schejbalová, Kateřina Součková, Martin Steinbach, Lucie Steinbachová, Barbora Stejskalová, Terezie Vyškovská, Martina Wimmmerová, Pavel Králíček, Kateřina Levá, Vojtěch Maur, Kateřina Borečková, ZUŠ Plzeň, Jagellonská – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Vít Havel, Veronika Ričová, Daniel Straka, Aneta Beranová, Lucie Fastová, Tereza Hejlová, Vojtěch Poláček, Sára Kokošková, Hermína Sutrová, Nela Regentíková, Michal Vyzrál, ZUŠ Plzeň, Terezie Brzkové – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Karolína Folberová, Veronika Lešáková, Johanka Slachová, ZUŠ Postoloprty, Marxovo nám. – medaile
Anna Diblíková, Michal Nguyen, Barbora Cejnarová, Lucie Dvorská, Beata Janatová, Linda Jechová, Mojmír Jirků, Sofie Kolevová, Petra Malátová, Vanessa Messany, Filip Schumann, Filip Svoboda, Amélie Zahrádková, Alexandra Chalupská, ZUŠ Praha 9 Prosek, U Prosecké školy – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Robin Fiala, Viktorie Martincová, Veronika Praskačová, Klára Divišová, Dalibor Fic, Natálie Hrdličková, Alice Jiříčková, Viktorie Novotná, Barbora Vaculková, Linda Ambrožová, kolektivní práce dětí 10–13 let „Účastníci zájezdu“, ZUŠ Vladimíra Ambrose Prostějov, Kravařova – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Julie Slovenčíková, Ondřej Strejček, Prokop Sodomka, Vojtěch Vosáhlo, Anna Dvořáková, Ludmila Váňová, kolektivní práce dětí 10–12 let „Cesta do lesa“, ZUŠ Řevnice, Mníšecká – medaile
Anna Benešová, Natálie Pejšová, Bára Pospíšilová, Alžběta Rybáková, Michal Tměj, Adam Tůma, ZUŠ Říčany, Masarykovo nám. - medaile škole za kolekci grafiky
Vít Brouček, ZUŠ Starý Plzenec, Raisova – medaile
Lukáš Eybl, Victoria Janáková, Jana Maroušková, Nela Bergerová, Emma Havlová, Veronika Kozáková, Magdaléna Lišková, Klára Masopustová, Eva Mikešová, Petr Polan, Beáta Žahourová, Tereza Červenková, Kristýna Němejcová, Antonín Bílek, Jan Hrdina, Kamila Kůtová, Veronika Čejková, Adéla Čížková, Eliška Hammembauerová, Lenka Hejdová, Barbora Hejlová, Markéta Králová, Julie Nováková, Lenka Paulíková, Petr Ředina, Alexandra Školníková, Kateřina Špindlerová, Adéla Vandová, ZUŠ Strakonice, Kochana z Prachové – medaile + medaile škole za kolekci grafiky + medaile škole za kolekci výtvarných objektů
Michaela Recová, Tereza Blažková, Anežka Čermáková, Elena Jiroušová, Dorota Kalhousová, Kryštof Kouřil, Adéla Poláčková, Kateřina Šromová, David Zapletal, ZUŠ Šternberk, Olomoucká – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Miroslav Fottera, Bára Juráková, Magdaléna Mikešová, Jindřiška Miklová, Filip Zábojník, Alžběta Zábojníková, ZUŠ Morava Zlín, Kotěrova – medaile škole za kolekci grafiky

Speciální školy, školy se zdravotním zaměřením:

David Gajdoš, Domov OZP Bernartice-Zběšičky – medaile

Petra Hermanová, Gábina Lišková, Vojta Morávek, Tereza Nešetřilová, Dominik Spurný, MŠ speciální ZŠ speciální a Praktická škola Brno, Ibsenova – medaile škole za kolekci malby a kresby

Nikola Bujková, Tomáš Hudec, Jolanka Kroková, Sophia Namová, Jan Robert Vančura, ZŠ, praktická škola a dětský domov Brno, Vídeňská

Eliška Anderlová, Dominik Orlovský, MŠ, ZŠ a PrŠ při centru ARPIDA České Budějovice, U Hvízdala – medaile

Lenka Olšbaurová, Ladislav Švejda, Centrum sociálních služeb Horizont Protivín, K Lomu

Kateřina Čejkovská, Jakub Folda, Eva Kákonová, David Kallai, Alžběta Miková, Jana Preislerová, Adam Sedláček, Matěj Hojdar, Michaela Kozáková, kolektivní práce dětí „Loď“, Domov Raspenava, Fučíkova – medaile + medaile škole za kolekci malby a kresby + medaile škole za kolekci grafiky
Domy dětí a mládeže, výtvarné kroužky a studia:
Anežka Nováková, Stella Ševčíková, Linda Brandová, Barbora Kozubková, Ady Naviova, Matěj Peisert, Mikuláš Procházka, Výtvarná dílna Vinohrady, DDM Praha 2, Slezská – medaile + medaile škole za kolekci výtvarných objektů
Střední školy
Barbora Kratochvílová, Sára Szmeková, Dita Bartoňková, Anna Michalcová, Nela Jana Pavesková, Eliška Repková, Kateřina Šlosarová, Gymnázium Krnov, Smetanův okruh – medaile + medaile škole za kolekci grafiky
Individuální účastníci
Emílie Madeová, Opava – medaile
Sára Josefína Zelenková, Praha 6 – medaile
Bára Kovářová, Rožnov pod Radhoštěm – medaile
Petr Vaněk, Zadní Třebáň – medaile
 

ZDROJ: TALENTCENTRUM NÁRODNÍHO INSTITUTU PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Odpověď na reakci ministra školství S. Štecha na otevřený dopis ASP ČR

V pátek 15. 9. 2017 byl zaslán dopis předsedy Asociace speciálních pedagogů ČR na adresu prezidenta České republiky, předsedů parlamentních politických stran, předsedy Senátu PČR a elektronicky senátorům. Dopis nebyl poslán ministru školství Stanislavu Štechovi, protože podle slov předsedy ASP ČR Martina Odehnala jeho reakce na otevřený dopis nebyla asociaci přímo zaslána, zná ji pouze z webových stránek MŠMT.

 Praha 15. 9. 2017

Přílohy

Dopis ministra školství, mládeže a tělovýchovy, prof. PhDr. Stanislava ŠTECHA, CSc.

Vážený pane (konkrétní oslovení),

dne 28. 8. 2017 Vám byl adresován dopis Asociace speciálních pedagogů ČR, upozorňující na spojení řady negativních tendencí ve školství s realizací konceptu tzv. společného vzdělávání, zejména na základních školách.

Následná reakce ministra školství, mládeže a tělovýchovy prof. S. Štecha, zveřejněná na webových stránkách MŠMT, byla svým obsahem, formou, ale především zvoleným tónem daleko za hranou toho, co je možno v sebevyhraněnější diskusi tolerovat. Až přízračně proto působilo závěrečné poučení, že „MŠMT vítá konstruktivní kritiku, ale váš otevřený dopis tuto povahu bohužel nemá.“ Celý text přikládáme.

Po přečtení podobných „mouder“ jsem se nejprve musel rychle podívat do kalendáře, jaký že se to píše letopočet. U mne jako u člověka, který prožil v temných dobách komunistické totality větší část svého života, a to jako občan druhé kategorie, vyvolává samotné slovní spojení „konstruktivní kritika“ reminiscence velmi mrazivé. Zejména v souvislosti s tím, s jakou lehkostí si pan ministr osobuje právo autoritativně posuzovat, co to vlastně taková konstruktivní kritika je a co není. A aby toho nebylo málo, dovoluje si ty, kdo se nedrží v jím naoktrojovaném rámci oné „konstruktivnosti“ kritiky, arogantně „kádrovat“ a opakovaně s pohrdáním shazovat.

Ani to však ještě není všechno. Prof. Štech si neodpustil hned tři demagogické finesy: 1. „Jít po hráči místo po míči“, jak říkají Angličané, 2. velkým obloukem se vyhnout čemukoliv, na co se mu nechce odpovídat, a konečně největší argumentační pokleslost: 3. překroutit skutečné výroky oponenta (popř. si je úplně vymyslet), a za své vlastní „dílo“ jej pak ukrutně „seřezat“ (podrobně dále).

Jako bonus přidává autor textu spektakulární rozhořčení nad našimi údajnými „zřejmými fauly“ (např. „obviňování nejužšího vedení MŠMT z neodpovědnosti“ viz dále) a „nesmyslnými požadavky“ (jím uváděný příklad je mimochodem velmi hezkou ukázkou finesy č. 3).

V prvém případě byl dokonale ignorován skutečný obsah všech pěti našich konstatování (věcně se nevypořádal ani s jedním jediným!), o to více si dal pan ministr záležet na tom, aby veřejnosti představil členy ASP ČR dílem jako namyšlené náfuky („Jen my víme, co je pro děti a žáky to nejlepší.“), dílem jako partu asociálů, kteří podle jím sugerovaných obrazů vyzývají k rezignaci na podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Nad dovětkem „Je smutné, že je třeba toto připomínat zrovna zástupcům ASP ČR“ by člověku hnedle zvlhly oči – jenom by nesmělo jít o další z mnoha autorových fabulací, které nemají s obsahem našeho otevřeného dopisu nic společného.

Než se podrobněji věnuji jednotlivým pasážím „reakce“, stručně načrtnu rámec tzv. společného vzdělávání a připomenu hlavní prvky jeho konstrukce:

1. Učitelé bez speciálně pedagogické kvalifikace vzdělávají samostatně (tedy bez přítomnosti profesionálů v daném oboru) žáky se SVP. Tím se naprosto zásadně lišíme od všech zemí, kde se opravdu inkluzivní vzdělávání prosadilo.

2. Žádné z vyhláškou jmenovaných podpůrných opatření nemůže tuto absenci odborného personálního zajištění významněji ani korigovat, natožpak nahradit. Speciální pedagogové (pokud jsou náhodou někde k dispozici), se na přímé výuce žáka se SVP nijak nepodílejí, jsou jim vyhrazeny pouze jakési „předměty speciálně pedagogické péče“ (náprava řeči, nápravný tělocvik), které většina těchto žáků vůbec nepotřebuje.

3. O „přidělení“ podpůrných opatřeních se rozhoduje až po 3 (nově dokonce 4!) měsících poté, co žák se SVP do třídy nastoupí, přestože právě tito žáci potřebují široké spektrum skutečné podpory od první hodiny prvního školního dne.

4. Učitel, který musí dělit svůj čas mezi žáka se SVP a ostatní žáky, nemůže žákovi se SVP věnovat během vyučovací hodiny více než několik minut. Během nich navíc pořádně neví, jak většinu kategorií žáků se SVP vzdělávat.

Toto jsou zdrcující, navíc velmi snadno ověřitelná fakta. Žádná kritika, žádná „dojmologie“, prostá fakta, která se pochopitelně musela promítnout do našeho otevřeného dopisu. A nyní k jednotlivým pasážím reakce na náš dopis. Budu přesně citovat prof. Štecha, následně uvedu znění textu našeho dopisu, a nakonec připojím komentář.

MŠMT: V naší reakci se nebudeme detailněji věnovat zřejmým faulům (např. obviňování nejužšího vedení MŠMT z nezodpovědnosti) a nesmyslným požadavkům jako je například představa, že je nezbytné se před přijetím jakékoliv novely ptát na názor každého učitele a „jednoho každého z oněch začleněných [dětí]“.

ASP ČR: Je nanejvýš příznačné, že dosud nikoho z výše zmíněných vůbec nenapadlo se zeptat, jak se v tomto údajně „začleňujícím vzdělávacím systému“ cítí jeden každý z oněch začleněných nebo jak jej posuzují tisíce učitelů v „běžných“ základních školách, na něž břímě zmatečné realizace celého konceptu dopadlo nejvíce.

Komentář:

Žádný požadavek na dotazování všech učitelů plus těch, koho se novela přímo dotýká, před jejím přijetím, vznesen nebyl. Kritická věta se vztahuje ke stavu po nabytí účinnosti právní normy, což je rozdíl natolik diametrální, že si jej lze nepovšimnout pouze ve dvou případech: z důvodu politováníhodné neschopnosti porozumět psanému textu, nebo ze zlé vůle. Obojí je u ministra (ale i pověřeného poskoka na MŠMT) dosti na pováženou.

A co že má tedy být oním „nesmyslným požadavkem“? To, že by mělo MŠMT od prvního dne např. prostřednictvím ČŠI shromažďovat nikoli jen statistická data, ale v prvé až stoprvé řadě veškeré relevantní údaje o tom, jak je ve všech konkrétních případech inkluze úspěšná, tedy jak si ty děti ve třídách vedou? Nebo to, jak hodnotí aktuální průběh tzv. společného vzdělávání tisíce učitelů, na něž dopadla prakticky bez přípravy a bez skutečné podpory jeho realizace? Tedy jak se jim s konkrétními žáky se SVP za dané situace pracuje?

Mám-li to říci „natvrdo“, béře to pan ministr od počátku hezky po leninsku: Když se kácí les, lítají třísky! Co záleží na tom, jak si v běžných třídách vedou nějaké děti se zdravotním postižením, že? A koho by zajímalo, co si myslí ony tisíce kantorů „v první linii“? Ať si melou, co chtějí – hlavně ať drží ústa a těší se na oněch chimérických 130% průměrného platu v době, kdy „slibovatelé“ už dávno v žádné vládě nebudou…

MŠMT: V úvodním bodě 1. píšete, že se rychle prohlubuje deficit personálního zajištění vzdělávání ve veřejném školství (nedostatek učitelů s potřebnou kvalifikací v oborech pedagogiky i speciální pedagogiky), a proto není možné pro inkluzivní vzdělání na drtivé většině škol vytvořit náležité personální podmínky. Pokud tím chcete říci, že se společné vzdělávání nemá zavádět jen proto, že není dostatek kvalifikovaných učitelů, je to stejné, jako kdybyste tvrdili, že se nemá léčit, protože je nedostatek lékařů (jak rutinně upozorňuje ministerstvo zdravotnictví).

ASP ČR: Kombinace prudce rostoucích mezd a minimální nezaměstnanosti je sice z pohledu společnosti velice příznivá, nicméně právě ve školství vede při setrvale bídné úrovni odměňování učitelů ke stále větším obtížím už jen při zajišťování základního standardu kvalifikovaně vedené „běžné“ výuky. Pro inkluzivní vzdělávání není možno na drtivé většině škol vytvořit náležité personální podmínky vůbec.

Komentář:

Podtržená věta „reakce“ by se mohla používat v učebnicích pro druhý stupeň základních škol jako příklad neschopnosti dopracovat se k pochopení elementárních zásad logiky (lidově řečeno: my o koze, oni o voze). Použitý příměr je totiž dokonale „mimo“: pokud bych měl setrvat v kulisách lékařské branže, je plošné zavedení společného vzdělávání pouze prostřednictvím „běžných“ pedagogů srovnatelné s tím, že by ministerstvo zdravotnictví nařídilo plošně aplikovat nové operativní postupy při léčbě srdce výhradně praktickým lékařům (po 40ti hodinovém školení by se z nich, pravda, stali lékaři s rozšířenými kardiochirurgickými kompetencemi), zatímco samotní kardiochirurgové by směli patrně pouze napravovat koktavost u zkoprnělých příbuzných. Veškeré, pro „běžné“ lékaře úplně nové a neznámé postupy, by si tito „od píky“ osvojovali na (zprvu) živých pacientech.

Příměr s léčením (resp. neléčením) ostatně kulhá i na druhou nohu: žáci se SVP byli přece zcela kvalifikovaně vzděláváni dávno před tím, než se tzv. společné vzdělávání teprve začalo připravovat. O to tragičtější je, že až v 21. století mají s odborně vedeným vzděláváním „utrum“.

MŠMT: V bodě 2. dále tvrdíte, že se na společné vzdělávání vynakládají nepřiměřené prostředky, což podle vás nevede k dosažení očekávaných výstupů a je to dlouhodobě „neufinacovatelné“. Zde v první řadě není jasné, na čem zakládáte své tvrzení, že nastavený systém podpůrných opatření nevede k dosažení očekávaných výstupů.

ASP ČR: Nastavený systém podpůrných opatření nejenže nevede k dosažení očekávaných výstupů; jeho konkrétní finanční „nárokovost“ je z pohledu státního rozpočtu dlouhodobě „neufinancovatelná“, tedy pokud by nemělo současně dojít k redukci požadavků v rámci zbývající sféry vzdělávání.

Komentář:

Opět logický veletoč par excellence. Jak přišel pan ministr na to, že prý podle nás vynakládání nepřiměřených prostředků způsobuje nedosahování očekávaných výstupů? K dosažení těchto výstupů celý systém nevede z důvodů, které jsem myslím dostatečně přiblížil výše. Je tudíž snad jasné, že peníze vynaložené na vesměs neefektivní „podporu“ jsou peníze vyplýtvané. Jeden příklad za všechny: hvězdářský dalekohled jako podpůrné opatření pro žáky nadané. Co jím asi mohou žáčci sledovat za denního světla, kdy probíhá vyučování?

MŠMT: V bodě 3. uvádíte, že se stále více rozevírají nůžky mezi školstvím „elitním“ (víceletá gymnázia) a „ostatním“ (veřejné základní školy), přičemž podle vás se víceletých gymnázií inkluze netýká. Z toho je patrné, že toho moc nevíte o fungování víceletých gymnázií, protože řada z nich již dávno společné vzdělávání praktikuje. I kdyby však nakrásně platilo vaše tvrzení a inkluze se jich netýkala, byl by to naopak argument pro společné vzdělávání a financování podpůrných opatření, jelikož ta by vyrovnávala nerovnosti dané sociálním původem, na které poukazujete. Sami tak zpochybňujete vlastní tezi.

ASP ČR: Letitá dualita české vzdělávací soustavy činí z tzv. společného vzdělávání karikaturu. Víceletých gymnázií se nejen prakticky žádná inkluze netýká: v těchto školách mají paradoxně žáci, které vzdělané rodinné zázemí připravilo na přijímací zkoušky lépe, k dispozici lepší podmínky než ti, kteří by je při svých limitovanějších možnostech potřebovali více. Tento absurdní systém lze označit z mnoha pohledů za diskriminační, a jako takový je dlouhodobě kritizován ze strany OECD jako nepřiměřeně selektivní, ale ve výsledku i značně neefektivní.

Komentář:

Další argumentační „bomba“! Autorovi zjevně uniká základní, na první pohled do očí bijící rozdíl: zatímco si víceletá gymnázia žáky (tedy i ty se SVP) vybírají (a případně je mohou posléze i vyloučit), základní školy mají ze zákona povinnost postarat se o úplně všechny, i kdyby měla výuka v té které třídě úplně zkolabovat. Z širokého spektra žáků se SVP nalezneme na víceletých gymnáziích pouze takové, kteří mají nadprůměrný kognitivní potenciál, a navíc nejsou nijak problematičtí ve svých projevech chování. Poslední dvě věty se tak dokonale míjejí s jakoukoli logikou (a s obsahem našeho dopisu jakbysmet), že je raději ani nebudu komentovat.

MŠMT: Vaše další tvrzení (bod 4.), že lze registrovat strmý pokles úrovně vzdělávání žáků se zdravotním postižením, se ani nesnažíte podložit nějakými daty. Místo toho nabízíte jakousi pseudokritiku fungování společného vzdělávání postavenou jen a pouze na vašich předsudcích a odporu k samotné myšlence, že by se děti se speciálními vzdělávacími potřebami měly vzdělávat v běžných školách.

ASP ČR: Skutečná civilizovanost té které společnosti se pozná nejlépe podle toho, jak se stará o své nejslabší členy. Z tohoto pohledu vykazuje tzv. společné vzdělávání všechny znaky „slepé uličky“, a to od počátku do konce. Školská poradenská zařízení (pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra) přestávají plnit původní převážně poradenskou funkci, a na základě často nesmyslných požadavků ministerstva se stávají spíše administrativními institucemi, s nepřiměřeně dlouhou čekací dobou pro klienty. Ti v důsledku toho pak několik měsíců vyčkávají na vypracování potřebných podkladů zařízení pro školu, kde mezitím až třetinu školního roku vzdělávají žáka v podstatě metodou pokusu a omylu. O tom, jak asi dopadnou tito žáci „na výstupu“, se lze po roce sice jen dohadovat – již nyní je však naše prognóza velmi pochmurná.

Komentář:

Obzvláště odpudivá insinuace! Opravdu nechápu, jak si vysoký státní úředník může dovolit takto drzý osobní výpad, postavený navíc na prokazatelně lživé interpretaci našich slov!

Předsudky (a dokonce odpor!) k myšlence vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách v řadách speciálních pedagogů rozhodně nenajdete. K čemu se naopak hlásíme, je silný odpor k tomu, co konkrétně za společné vzdělávání vydává vedení ministerstva (předchozí i nynější), a co je ve skutečnosti jeho nejhorší karikaturou!

O jaké „pseudokritice“ se to vůbec ministr opovažuje mluvit? Opravdu neshromažďujeme jakási data do tabulek, o to více se nás však dotýkají další a další konkrétní příklady debaklů celého uspořádání. Žáci, „vzdělávající se“ kvůli rušivým projevům chování v kabinetech pod dozorem asistentů (a to ještě v lepších případech!), bezradní učitelé, těžce frustrovaní onou „podporou“, kterou si ministr nemůže vynachválit. Žádná dojmologie – konkrétní vyjádření konkrétních lidí v anketách, v rozhovorech apod. Když slyším a čtu jejich slova na adresu MŠMT, věru se ani dost málo nedivím neochotě prof. Štecha z těchto zdrojů informací z nejpovolanějších čerpat…

A to si prosím může vážně někdo myslet, že za daných okolností ke strmému poklesu úrovně vzdělávání mnoha žáků se SVP nedochází?

MŠMT: Svou hlubokou neznalost tentokrát ohledně fungování vysokého školství prokazujete v bodě 5., kdy dáváte zavedení společného vzdělávání do souvislosti s průběžným poklesem kvality pregraduálního vzdělávání na pedagogických fakultách. Vzhledem k setrvačnosti akreditačních procesů prostě není možné, aby nedávné přijetí novely školského zákona ovlivnilo náplň oboru učitelství. Je však výmluvné, že zmíněný pokles kvality vyvozujete pouze ze stavu jednoho, vámi preferovaného oboru, speciální pedagogiky, nemluvě o tom, že se pasujete do role arbitra jeho kvality.

ASP ČR: Pokud jde o přípravu na práci se žáky s hendikepy ve školách hlavního proudu, vzdělávání na pedagogických fakultách je zaměřeno jednostranně na inkluzivní/společné vzdělávání, ovšem bez povědomí studentů (ostatně i mnohých vysokoškolských pedagogů) o speciální pedagogice jako o svébytném (a velmi náročném) oboru, jehož odborné studium pro obor učitelství z nabídky vysokých škol téměř vymizelo.

Vysokoškolské vzdělávání samotných speciálních pedagogů prodělalo v posledním desetiletí doslova drastické změny a jeho úroveň je více než alarmující. Z nepochopitelných důvodů bylo úplně upuštěno od specializace podle hlavních skupin zdravotních postižení (na tzv. pedie). Opravdu kvalifikovaně vedené vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vyžaduje nejen hluboké znalosti medicínské podstaty jednotlivých druhů zdravotního postižení (a z nich vyplývajících vzdělávacích limitů či specifik jedince), ale také ovládnutí příslušně zaměřených didaktik, které se navzájem diametrálně odlišují.

Komentář:

Tato pasáž je téměř roztomilá. Jestliže někdo projevil opravdu hlubokou neznalost fungování vysokého školství, bylo to právě vedení MŠMT! ASP ČR naopak na zhoršování situace v přípravě speciálních pedagogů poukazovala dlouhodobě, a to i v souvislosti s prosazováním inkluzivních principů ve vzdělávání na běžných školách. Proč MŠMT po celá léta vše jen netečně zpovzdálí sleduje? Což se mimochodem týká mj. i dlouhodobě se prohlubujícího nedostatku učitelů pro 1. stupeň.

Řeči o tom, že MŠMT nemůže zasahovat do akademických svobod vysokých škol, jsou k smíchu: je-li stát garantem ústavního práva na vzdělání, a MŠMT má onu garanci „v popisu práce“, je přímo povinností MŠMT pracovat s těmi nástroji, které má k dispozici, především diferencovaným (a přesně zacíleným) přidělováním finančních prostředků, a v neposlední řadě přípravou náležitých legislativních norem.

Roztomilost naopak zcela postrádá šokující poslední citovaná věta: „Je však výmluvné, že zmíněný pokles kvality vyvozujete pouze ze stavu jednoho, vámi preferovaného oboru, speciální pedagogiky, nemluvě o tom, že se pasujete do role arbitra jeho kvality.“

Nemluvíme snad, hrome, po celou dobu o kvalifikovaném vzdělávání žáků se SVP? Citovaná věta je asi stejného kalibru, jako by bylo dejme tomu vyjádření: „Je však výmluvné, že pokles dostupnosti zubařské péče vyvozujete pouze ze stavu jednoho, vámi preferovaného oboru zubního lékařství.“

Čímž se mimochodem dostáváme k samému počátku reakce prof. Štecha, tedy k našim „zřejmým faulům“, když obviňujeme nejužší vedení MŠMT z neodpovědnosti.

1. Zásadní reforma vzdělávání dětí a žáků se SVP byla odstartována bez toho, aniž by MŠMT v dostatečném předstihu zajistilo odpovídající počet kvalifikovaných odborníků v oborech, přímo souvisejících se vzděláváním těchto žáků.

2. To, že MŠMT zákonem fakticky vyloučilo účinné zapojení speciálních pedagogů do přímého vzdělávání žáků se SVP, sice „elegantně vyřešilo“ problém s jejich katastrofálním nedostatkem, úroveň speciálního vzdělávání v tzv. inkluzivním kontextu tím však vrátilo dobře o sto let dozadu.

3. Před ostrým startem společného vzdělávání se vedení MŠMT ostře vymezovalo proti jakémukoli pilotnímu ověřování na menším vzorku škol, nepokusilo se dokonce ani namodelovat si objem administrativních činností spojených s „provozem“ inkluzivního vzdělávání ve třídě, časovou náročnost nad rámec běžných pracovních povinností apod. Ve druhém případě by přitom stačilo oslovit půl tucet dobrovolníků z řad učitelů a uhradit jim náklady spojené s několikadenní prací.

4. Zoufalá improvizace je ostatně dosti zřejmá i z nové „technické novely“ vyhlášky, která školám po pouhém roce odebrala povinnost sestavovat plány pedagogické podpory (a tedy se ještě dávno před získáním posudku z poradenského zařízení důkladněji zamyslet nad možnostmi vzdělávání toho kterého konkrétního žáka) a prodloužila již tak neúnosně dlouhou dobu na vypracování odborných posudků poradenských zařízení o celou třetinu.

Má-li toto vše představovat odpovědný přístup, potom již zřejmě slova ztrácejí svůj původní význam.

Vážený pane (konkrétní oslovení),

na samotný závěr musím důrazně upozornit ještě na jeden zásadní aspekt celé věci. To, že se v prvním roce tzv. společného vzdělávání „vlastně nic nestalo“, je pravda pouze potud, že si rodiče mnoha žáků se SVP dosud nezačali stěžovat na výsledky vzdělávání svých dětí, resp. pokud si stěžují, zůstává to zatím jen v rovině rodiče – škola. Je však jen otázka času, kdy si začnou více a více uvědomovat, nakolik toto úděsně nezodpovědné počínání státu závažně ohrožuje životní perspektivy jejich potomků po dokončení základní školy (a to i pokud ji vychodí s ukončeným základním vzděláním).

Právo na vzdělání je takto „z poručení státu“ pro tisíce dětí zřetelně umenšeno natolik, že lze v budoucnu očekávat dlouhou řadu žalob zprvu k Ústavnímu soudu ČR, a v případě neúspěchu i k Evropskému soudu pro lidská práva. Ve všech případech jsme připraveni podat svědectví o tom, že jsme na možné důsledky po celou dobu upozorňovali.

Což prosím neberte jako výraz nějakého dětinského zadostiučinění, že „My jsme vám to přece říkali!“ To jen aby si všichni odpovědní včas uvědomili, že až přiznají soudy poškozeným v součtu mnohamiliónové odškodné, nebude moci nikdo z viníků předstírat, že nic netušil a jednal jen z neznalosti, zato v dobré víře.

Pokud jde o možnost nějaké další vzájemné diskuse, tuto bohužel současné vedení ministerstva svou reakcí, rázně „skrečovalo“ dopředu.

S úctou

___________________________

Mgr. Martin Odehnal

předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Vinohradská 54

120 00 Praha 2

www.aspcr.cz

odehnalmartin@seznam.cz

Příloha – Dopis ministra školství, mládeže a tělovýchovy, prof. PhDr. Stanislava ŠTECHA, CSc.

Reakce MŠMT na otevřený dopis ASP ČR

Vážená Asociace speciálních pedagogů ČR, z.s.,

obdrželi jsme váš alarmistický otevřený dopis, z čehož se ostatně stává jakási tradice. V naší reakci se nebudeme detailněji věnovat zřejmým faulům (např. obviňování nejužšího vedení MŠMT z nezodpovědnosti) a nesmyslným požadavkům jako je například představa, že je nezbytné se před přijetím jakékoliv novely ptát na názor každého učitele a „jednoho každého z oněch začleněných [dětí]“. Pouze konstatujeme, že podobná rétorika nesvědčí o snaze o otevřenou, konstruktivní komunikaci, a potažmo o snaze něčemu pomoci. Podrobnější rozbor si však zaslouží vašich pět „konstatování“.

V úvodním bodě 1. píšete, že se rychle prohlubuje deficit personálního zajištění vzdělávání ve veřejném školství (nedostatek učitelů s potřebnou kvalifikací v oborech pedagogiky i speciální pedagogiky), a proto není možné pro inkluzivní vzdělání na drtivé většině škol vytvořit náležité personální podmínky. Pokud tím chcete říci, že se společné vzdělávání nemá zavádět jen proto, že není dostatek kvalifikovaných učitelů, je to stejné, jako kdybyste tvrdili, že se nemá léčit, protože je nedostatek lékařů (jak rutinně upozorňuje ministerstvo zdravotnictví). Jinými slovy, deficit personálního zajištění ve veřejném školství je třeba řešit, ale nelze přitom rezignovat na podporu těch, pro které veřejné školství existuje, dětí, včetně dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Je smutné, že je třeba toto připomínat zrovna zástupcům ASP ČR.

V bodě 2. dále tvrdíte, že se na společné vzdělávání vynakládají nepřiměřené prostředky, což podle vás nevede k dosažení očekávaných výstupů a je to dlouhodobě „neufinacovatelné“. Zde v první řadě není jasné, na čem zakládáte své tvrzení, že nastavený systém podpůrných opatření nevede k dosažení očekávaných výstupů. Novela zákona je v platnosti pouhý rok a vy prostě a jednoduše nemůžete mít k dispozici žádná data, která by umožňovala hodnotit její výstupy. Dojmologii praktikujete i ohledně ufinancovatelnosti společného vzdělávání, protože ani tu nelze za jeden rok posoudit, nemluvě o tom, že každý ministr má řadu nástrojů, jak výdaje korigovat.

V bodě 3. uvádíte, že se stále více rozevírají nůžky mezi školstvím "elitním" (víceletá gymnázia) a "ostatním" (veřejné základní školy), přičemž podle vás se víceletých gymnázií inkluze netýká. Z toho je patrné, že toho moc nevíte o fungování víceletých gymnázií, protože řada z nich již dávno společné vzdělávání praktikuje. I kdyby však nakrásně platilo vaše tvrzení a inkluze se jich netýkala, byl by to naopak argument pro společné vzdělávání a financování podpůrných opatření, jelikož ta by vyrovnávala nerovnosti dané sociálním původem, na které poukazujete. Sami tak zpochybňujete vlastní tezi. Samozřejmě, opět zcela nepodložené je vaše tvrzení, že v důsledku zavedení podpory společného vzdělávání rostou počty žáků neúspěšných. Nic takového nelze konstatovat po roce a bez odpovídajících statistik.

Vaše další tvrzení (bod 4.), že lze registrovat strmý pokles úrovně vzdělávání žáků se zdravotním postižením, se ani nesnažíte podložit nějakými daty. Místo toho nabízíte jakousi pseudokritiku fungování společného vzdělávání postavenou jen a pouze na vašich předsudcích a odporu k samotné myšlence, že by se děti se speciálními vzdělávacími potřebami měly vzdělávat v běžných školách.

Svou hlubokou neznalost tentokrát ohledně fungování vysokého školství prokazujete v bodě 5., kdy dáváte zavedení společného vzdělávání do souvislosti s průběžným poklesem kvality pregraduálního vzdělávání na pedagogických fakultách. Vzhledem k setrvačnosti akreditačních procesů prostě není možné, aby nedávné přijetí novely školského zákona ovlivnilo náplň oboru učitelství. Je však výmluvné, že zmíněný pokles kvality vyvozujete pouze ze stavu jednoho, vámi preferovaného oboru, speciální pedagogiky, nemluvě o tom, že se pasujete do role arbitra jeho kvality.

Lze tedy konstatovat, že ani jedna z vašich tezí není korektně vyargumentovaná a podložená relevantními daty. Jinými slovy, vaše výhrady jsou čistě ideologické povahy, což je obzvlášť pikantní ve světle toho, že z ideologičnosti obviňujete ty, kdo prosadili myšlenku společného vzdělávání do školského zákona, mimo jiné tedy i poslance, senátory a pana prezidenta. Vaše ideologické předsudky podtrhává démonizace neziskového sektoru a unavená figura všech ideologů ve vzdělávání – Jen my víme, co je pro děti a žáky to nejlepší. Navíc se vlamujete do otevřených dveří, protože MŠMT nedělá nic, co by bylo v rozporu s vaším motem: „Vzdělávejme děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách, pokud je to možné, ve speciálních školách, pokud je to nutné.“ Naopak, MŠMT pod vedením Kateřiny Valachové i pod mým vedením vždy trvalo na zachování speciálního školství.

MŠMT vítá konstruktivní kritiku, ale váš otevřený dopis tuto povahu bohužel nemá. Doufáme, že naše detailní zpětná vazba přispěje k tomu, že budete příště oddělovat ideologická východiska od věcných argumentů.

S pozdravem

Stanislav Štech

ministr školství, mládeže a tělovýchovy

Otevřený dopis speciálních pedagogů prezidentovi

Asociace speciálních pedagogů se obrátila na prezidenta republiky Miloše Zemana, na premiéra Bohuslava Sobotku, na ministra školství Stanislava Štecha otevřeným dopisem, který dala na vědomí i dalším politikům a institucím působícím ve školství. Upozornilo v něm například, že „společné (inkluzívní) vzdělávání bylo odstartováno bez jakéhokoli řádného pilotního ověřování. Zodpovědní pracovníci se zajímali jen o ty názory z řad pedagogické veřejnosti, které plně konvenovaly s jejich předem vydefinovanými záměry“. Přinášíme plné znění dopisu.

 Praha 28. 8. 2017

Vážený pane prezidente,

vážený pane premiére,

vážený pane ministře,

vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,

vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

vážení předsedové politických stran,

dovolte mi z pozice předsedy Asociace speciálních pedagogů ČR na prahu nového školního roku upozornit na řadu vysoce alarmujících skutečností ve školství, kterou ještě zvýraznila roční realizace neodborného konceptu tzv. společného vzdělávání. Bagatelizace ze strany nejužšího vedení MŠMT ČR, že se „vlastně nic nestalo“, je znepokojující o to více, že tzv. společné vzdělávání dlouhodobé negativní trendy jen akcentuje a v různé míře urychluje každý z nich.

„Společné (inkluzívní) vzdělávání“ bylo odstartováno bez jakéhokoli řádného pilotního ověřování. Zodpovědní pracovníci se zajímali jen o ty názory z řad pedagogické veřejnosti, které plně konvenovaly s jejich předem vydefinovanými záměry. Je nanejvýš příznačné, že dosud nikoho z výše zmíněných vůbec nenapadlo se zeptat, jak se v tomto údajně „začleňujícím vzdělávacím systému“ cítí jeden každý z oněch začleněných nebo jak jej posuzují tisíce učitelů v „běžných“ základních školách, na něž břímě zmatečné realizace celého konceptu dopadlo nejvíce.

Po roce realizace společného vzdělávání lze konstatovat:

1. Rychle se prohlubuje deficit personálního zajištění vzdělávání ve veřejném školství (nedostatek učitelů s potřebnou kvalifikací v oborech pedagogiky i speciální pedagogiky).

2. Neúčelné vynakládání nepřiměřených finančních prostředků, jež přitom nevede k saturování skutečných vzdělávacích potřeb většiny žáků s hendikepem.

3. Stále rozevřenější nůžky mezi školstvím „elitním“ (víceletá gymnázia) a „zbytkovým“ (veřejné základní školy).

4. Strmý pokles úrovně vzdělávání žáků se zdravotním postižením a dalšími speciálními vzdělávacími potřebami, mezi které patří i žáci s poruchou pozornosti a hyperaktivitou.

5. Průběžný pokles kvality pregraduálního vzdělávání na pedagogických fakultách.

Ad 1.

Rychle se prohlubuje deficit personálního zajištění vzdělávání ve veřejném školství

Kombinace prudce rostoucích mezd a minimální nezaměstnanosti je sice z pohledu společnosti velice příznivá, nicméně právě ve školství vede při setrvale bídné úrovni odměňování učitelů ke stále větším obtížím už jen při zajišťování základního standardu kvalifikovaně vedené „běžné“ výuky. Pro inkluzivní vzdělávání není možno na drtivé většině škol vytvořit náležité personální podmínky vůbec.

Ad 2.

Neúčelné vynakládání nepřiměřených finančních prostředků

Nastavený systém podpůrných opatření nejenže nevede k dosažení očekávaných výstupů; jeho konkrétní finanční „nárokovost“ je z pohledu státního rozpočtu dlouhodobě „neufinancovatelná“, tedy pokud by nemělo současně dojít k redukci požadavků v rámci zbývající sféry vzdělávání. Finanční prostředky evropských fondů jsou pouhou záplatou, nadto již časově velmi omezenou.

Ad 3.

Stále rozevřenější nůžky mezi školstvím „elitním“ (víceletá gymnázia) a „ostatním“ (veřejné základní školy).

Letitá dualita české vzdělávací soustavy činí z tzv. společného vzdělávání karikaturu. Víceletých gymnázií se nejen prakticky žádná inkluze netýká: v těchto školách mají paradoxně žáci, které vzdělané rodinné zázemí připravilo na přijímací zkoušky lépe, k dispozici lepší podmínky než ti, kteří by je při svých limitovanějších možnostech potřebovali více. Tento absurdní systém lze označit z mnoha pohledů za diskriminační, a jako takový je dlouhodobě kritizován ze strany OECD jako nepřiměřeně selektivní, ale ve výsledku i značně neefektivní.

„Společné vzdělávání“ je tedy ve skutečnosti společné jenom někde a pro některé. O negativních dopadech svědčí ostatně i narůstající počty žáků neúspěšných, v důsledku navíc velmi často inklinujících k patologickým projevům chování. Jak jinak ale na sebe upozornit, když je jim státem (= systémem) permanentně dokazováno, že jsou horší než jejich spolužáci s podnětnějším rodinným zázemím? Potřeba prožívání úspěchu není přece vyhrazena jen jakési „elitě“!

Ad 4.

Strmý pokles úrovně vzdělávání žáků se zdravotním postižením.

Skutečná civilizovanost té které společnosti se pozná nejlépe podle toho, jak se stará o své nejslabší členy. Z tohoto pohledu vykazuje tzv. společné vzdělávání všechny znaky „slepé uličky“, a to od počátku do konce. Školská poradenská zařízení (pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra) přestávají plnit původní převážně poradenskou funkci, a na základě často nesmyslných požadavků ministerstva se stávají spíše administrativními institucemi, s nepřiměřeně dlouhou čekací dobou pro klienty. Ti v důsledku toho pak několik měsíců vyčkávají na vypracování potřebných podkladů zařízení pro školu, kde mezitím až třetinu školního roku vzdělávají žáka v podstatě metodou pokusu a omylu. O tom, jak asi dopadnou tito žáci „na výstupu“, se lze po roce sice jen dohadovat – již nyní je však naše prognóza velmi pochmurná.

Přes předstírání opaku ze strany vedení MŠMT a některých neziskových organizací má česká podoba společného vzdělávání pramálo společného s tím, co je za inkluzivní vzdělávání označováno ve vyspělých evropských zemích.

„Běžný“ učitel (bez speciálně pedagogické kvalifikace) má po několikaměsíčním administrativním kolečku ve třídě, kam přibude žák se speciálními vzdělávacími potřebami, k dispozici tzv. podpůrná opatření. Na vrcholu jejich pomyslné pyramidy stojí asistent pedagoga, zpravidla osoba bez pedagogické, mnohdy bez jakékoli kvalifikace. Učitel, který o konkrétním zdravotním postižení neví obvykle téměř nic, dostane tedy do třídy fakticky dva nové žáky: toho se zdravotním postižením, a dále asistenta, který se s ním má učit. Toho pak učitel musí naučit, „jak na to“.

Vrcholem absurdity je školení v rozsahu 40-ti hodin, vedené mnohdy lektory, kteří nikdy žáky se speciálními vzdělávacími potřebami neučili (a možná ani neviděli), během něhož se absolvent stane oficiálně „učitelem s rozšířenými speciálně pedagogickými kompetencemi.“

Pokud nechce učitel výrazněji zanedbávat výuku ostatních žáků (což si ostatně s ohledem na tlak ze strany jejich rodičů nemůže ani dovolit), nemůže se věnovat žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami více než v řádu jednotek minut za hodinu. Ve výsledku proto převládá snaha docílit toho, aby žák se speciálními vzdělávacími potřebami co nejméně narušoval výuku. Pokud narušuje (v případě některých diagnóz či v důsledku domácí „výchovy" výuku až paralyzuje), bývá běžně pod dozorem asistenta „vymístěn“ na chodbu či do kabinetu. Pokud je „hodný“, zvládne snad učební látku alespoň jeho asistent. Pokud „zlobí“, škola zcela přirozeně doporučí rodičům, aby školu změnili.

Ad 5

Průběžný pokles kvality pregraduálního vzdělávání na pedagogických fakultách.

Přestože je počet vysokoškolských pedagogů, kteří připravují budoucí učitele, o několik řádů nižší než počet učitelů v regionálním školství, jejich platy jsou mnohdy nižší než platy délesloužících učitelů. Pokud jde o přípravu na práci se žáky s hendikepy ve školách hlavního proudu, vzdělávání na pedagogických fakultách je zaměřeno jednostranně na inkluzivní/společné vzdělávání, ovšem bez povědomí studentů (ostatně i mnohých vysokoškolských pedagogů) o speciální pedagogice jako o svébytném (a velmi náročném) oboru, jehož odborné studium pro obor učitelství z nabídky vysokých škol téměř vymizelo.

Vysokoškolské vzdělávání samotných speciálních pedagogů prodělalo v posledním desetiletí doslova drastické změny a jeho úroveň je více než alarmující. Z nepochopitelných důvodů bylo úplně upuštěno od specializace podle hlavních skupin zdravotních postižení (na tzv. pedie). Opravdu kvalifikovaně vedené vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vyžaduje nejen hluboké znalosti medicínské podstaty jednotlivých druhů zdravotního postižení (a z nich vyplývajících vzdělávacích limitů či specifik jedince), ale také ovládnutí příslušně zaměřených didaktik, které se navzájem diametrálně odlišují.

Závěr

To, co je u nás označováno a propagováno jako „společné vzdělávání“, vychází ze souboru čistě ideologických tezí, hrubě mocensky prosazených lidmi vlivnými, kteří v dětství nikdy nepatřili k těm neúspěšným – ať už jde o vysoké představitele politiky, exekutivy či neziskového sektoru.

Předstírání, že si právě takto musíme počínat, protože nás k tomu údajně zavazují mezinárodní smlouvy, zejména Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, se ve skutečnosti opírá o účelové a manipulativní výklady zásadních dokumentů, týkajících se práv osob se zdravotním postižením.

Viz např. relevantní ustanovení Čl. 24 odst. 1 Úmluvy:

„Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na vzdělání. S cílem realizovat toto právo bez diskriminace a na základě rovných příležitostí, státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí začleňující vzdělávací systém na všech úrovních a celoživotní vzdělávání zaměřené na:

a) plný rozvoj lidského potenciálu a smyslu pro vlastní důstojnost a uvědomění si vlastní hodnoty, stejně jako na posilování úcty k lidským právům, základním svobodám a lidské různorodosti;

b) rozvoj osobnosti, nadání a kreativity osob se zdravotním postižením, jakož i jejich duševních a tělesných schopností, v co největší možné míře;

c) účinné zapojení osob se zdravotním postižením do života ve svobodné společnosti.“

Aktuální podoba tzv. společného vzdělávání vychází z hrubé dezinterpretace výše uvedených mezinárodních dokumentů. Za jediné beneficienty lze označit část neziskového sektoru a některé politiky, jedinými skutečně poraženými jsou pak děti a žáci, jejichž prospěchem se celou dobu vehementně argumentuje.

Asociace speciálních pedagogů ČR varuje před další ideologizací vzdělávací soustavy ČR, a opětovně nabízí všem zájemcům svůj odborný potenciál k diskusím a konzultacím na všechna témata, související se skutečným pokrokem ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a to jak ve školách hlavního vzdělávacího proudu, tak i ve školách speciálních. Naším mottem přitom zůstává: „Vzdělávejme děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách, pokud je to možné, ve speciálních školách, pokud je to nutné.“

S úctou

Jménem Asociace speciálních pedagogů ČR, z. s.

Mgr. Martin Odehnal

předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Vinohradská 54

120 00 Praha2

www.aspcr.cz

asp@aspcr.cz

odehnalmartin@seznam.cz

Novela vyhlášky o speciálním vzdělávání praxi moc nepomůže

Ministerstvo školství po roce novelizovalo vyhlášku 27/2016 Sb, o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Asociace z této novely, kterou MŠMT označilo jako „technickou“, příliš nadšené nejsou. Plná znění stanovisek tří odborných asociací doplňují informace z článku Příliš drahá inkluze (UN 28/2017).

ASOCIACE PRACOVNÍKŮ PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÝCH PORADEN

Stanovisko k novele vyhlášky 27/2016 Sb.

Můžeme se vyjádřit pouze k textu novely vyhlášky, který nám byl předložen k připomínkování v druhé půli července 2017. Tato verze je aktuálně předmětem vypořádání podaných připomínek a dochází v ní ještě patrně ke změnám. Definitivní podobu, ve které bude novela schválena, neznáme.

Tato technická novela vyhlášky bývá někdy ze strany MŠMT prezentována a některými médii pak také komentovaná tím, že byla dělána především na základě potřeb či návrhů ŠPZ.

My však dílčí úpravy vyhlášky, které nám byly v červenci předloženy, chápeme jako výslednici kompromisů často poměrně výrazně odlišných názorů a stanovisek různých stran, které do novely vyhlášky mohly zasahovat, přičemž naši pozici jsme v tomto nevnímali jako nikterak silnou. Z našich poměrně četných návrhů a podnětů na rozsáhlejší a hlubší změny a úpravy byla tak akceptována jen malá část, a to s odkazem na limity tzv. „technické“ novely.

Ke konkrétním změnám: Pozitivní je například vyjasnění tvorby PLPP, kdy byl odstraněn rozpor mezi textem vyhlášky a zněním v její příloze. Rovněž pozitivní, ale spíše velmi dílčí měrou snižující naši celkovou administrativní zátěž, je zrušení povinnosti informovat zákonné zástupce, že končí jejich dítěti platnost vydaných doporučení (tato informace již byla a nadále bude obsažena právě v doporučení). Naopak jiný náš požadavek, související s přetížením PPP a tímto s více či méně častou neschopností plnit vyhláškou stanovené termíny, byl  zapracován pouze dočasným kompromisem - prodloužení termínu na vyřízení žádosti ze 3 měsíců na 4 měsíce je uvedeno s platností pouze do 1. 9. 2018.

Faktickým řešením problému by bylo především adekvátní systémové navýšení počtu pracovníků ŠPZ vzhledem k nově legislativně nastaveným pravidlům v péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kterými došlo od 1. 9. 2016 k výraznému zvýšení časové, organizační a administrativní náročnosti poradenské práce.

Dále nám byly představeny v novele vyhlášky také změny, které nijak nekorespondují s našimi návrhy, které naopak vnímáme jako nežádoucí či nevhodné. Např. navrhovaná změna specifikující, že k vyhodnocování PO se má využívat dynamická diagnostika. Pokud nedošlo (při zapracovávání připomínek) k vynětí této specifikace nebo alespoň k terminologické úpravě, znamená to dle našeho názoru problematické  zúžení celého spektra diagnostických metod. Očekáváme definitivní podobu také u další navrhované změny, která působí dojmem, že jejím cílem je snížit dosavadní (aktuálně z různých stran kritizované zvýšené) finanční výdaje – např. změna financování mezd pro učitele, kteří zajišťují PO: pedagogická intervence, předmět speciálně pedagogické péče.

Původně bylo z návrhů přijato také zrušení tzv. „jednodruhovosti škol“, ale máme informace, že nakonec zřejmě v novele bohužel obsaženo nebude.

Našemu administrativnímu zatížení rovněž nepřispěje změna formuláře Doporučení, kterou bude nutné zavést do našich evidenčních systémů a se kterou bude nutné všechny zúčastněné seznámit.

Navrženou novelu z pohledu potřebných změn vnímáme pouze jako kosmetickou, dílčím způsobem vyjasňující a mírně ulevující z administrativních činností, na druhou stranu v některých změnách z našeho pohledu také i problematickou a zatěžující.

Do budoucna tedy očekáváme, že dojde k podstatnějším úpravám a změnám legislativních pravidel a postupů v péči o děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Máme samozřejmě silný zájem na jejich přípravách s ostatními odbornými asociacemi ve školství a s MŠMT co nejúčinněji spolupracovat.

Za radu ApPPP

Mgr. Soňa Baldrmannová, předsedkyně,

Mgr. Jiří Novák, místopředseda.

ASOCIACE PRACOVNÍKŮ SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÝCH CENTER

Ač jsou prázdniny v plném proudu, mnoho pracovníků SPC je na svých pracovištích a dodělávají to, co nestihli během školního roku. Ne, že by nebyli v jeho průběhu pracovití, ale proto, že požadavky, které na ně klade nová legislativa, převyšují jejich možnosti (je zbytečné se zde rozepisovat detailněji, protože vše již bylo řečeno a mnohokráte popsáno, ostatně je to i součástí důvodové zprávy k technické novele vyhlášky 27). Všichni jsou tento rok na hraně svých možností, a proto pojem „blbá nálada“ je docela trefným vyjádřením tohoto stavu.

Jestliže svoji práci vykonáváme a chceme vykonávat poctivě, musíme překračovat fond pracovní doby (zde se to nebojíme pojmenovat pravými slovy), a to většinou bez nároku na odměnu. Přenášíme si práci domů na úkor svého volného času, víkendů apod. Jak dlouho se to dá vydržet? Není pak divu, že mnoho z nás zvažuje, zda by nebylo lepší jít učit do škol, či úplně změnit profesi.

A když už se nějaké peníze najdou a je učiněn ze strany MŠMT pokus o navýšení stavu pracovníků (ovšem za našeho pohledu nesystémově, se špatnou metodikou rozpisu a zpočátku i  špatně nastavenými pravidly čerpání), skončí tento pokus poněkud tristně. Takže co s tím dál? I z tohoto pohledu je potřeba se dívat na školskou legislativu.

Z výše uvedeného pramení i důvody, proč naše asociace nepřichází v závěrečné fázi s žádnými připomínkami. Vše již bylo mnohokráte řečeno a je popsáno v důvodové zprávě a jak vidno, technická novela dává tak malý prostor s tím něco udělat, že to uvedenou situaci nemůže změnit. Změnu může přinést jenom nový legislativní předpis, ve kterém by se našly rozumné mantinely, mezi kterými budou probíhat všechny procesy, ovlivňující vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním. Respektovány by přitom měly být nejenom jejich potřeby, ale také možnosti, které mnohokráte limitují jejich vzdělávací dráhu a které bývají z pohledu rovného přístupu a rovných příležitostí častokráte bagatelizovány až ignorovány.

APSPC si váží toho, že ministerstvo školství začalo komunikovat s odbornými asociacemi ve školství (abychom byli přesnější, není to zásluha MŠMT, ale především jeho vedení). Druhým faktem ale je skutečnost, že v tomto procesu hrají tyto asociace až druhé housle. Protože jsme měli možnost nahlédnout do procesu tvorby legislativního dokumentu, do procesu připomínkovacího řízení, můžeme konstatovat, že je až s podivem, kolik tzv. odborníků se kolem vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním točí a jak významným způsobem to tento proces ovlivňuje. Pravdou také je, že často zástupci APSPC na těchto jednáních vznáší různé požadavky, komentáře, upozorňují na vzniklou situaci, ale ne vždy je na tato upozornění brán zřetel.

Je zřejmé, že pohled a postoj k vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním se bude lišit podle zkušeností, které s jejich vzděláváním dotyčný má, a také dle jeho odborné erudice. Jiný pohled bude mít právník, jiný politik, ale také učitel základní školy, který na jejich vzdělávání není připraven, či učitel, speciální pedagog, který s nimi pracuje a zná jejich potřeby, nebo poradenský pracovník SPC či PPP. Nutně tak musí dojít k určité kolizi názorů. Jestliže však nedojde ke vzájemnému konsensu všech zúčastněných a nebudou-li vyslyšeny rozumné argumenty, jestliže se bude postupovat podle toho, kdo má z různých důvodů silnější hlas, nebude to ku prospěchu věci a nikdy to nepovede ke vzniku dobrého legislativního dokumentu.

APSPC vždy byla a je nakloněna a připravena ke konstruktivním jednáním.

Ať už bude, či nebude technická novela přijata, čeká nás velmi těžký školní rok, který se neobejde bez společné spolupráce a konzultací nad uvedenými problémy. První možností, kde si tyto sporné body můžeme vyjasnit, je konference APSPC, která se uskuteční 21. 9. 2017. Budeme rádi, když se zúčastníte a budete s námi diskutovat.

Za výbor APSPC

PaedDr. Petr Petráš, předseda

Mgr. Zuzana Žampachová, místopředsedkyně

ASOCIACE SPECIÁLNÍCH PEDAGOGŮ

Jednání o novele vyhlášky jsem se sice jako předseda Asociace speciálních pedagogů zúčastnil, byl bych ale opravdu velmi nerad, aby byla moje účast nedejbože interpretována jako výraz souhlasu s předloženou novelou. Jak jsem se byl zmínil při onom posledním sezení, diskutovat nad ústně chrlenými komentáři k dílčím změnám z úst zaměstnanců MŠMT (aniž bychom měli možnost se s textem dopředu seznámit), jsem nepovažoval a nepovažuji za nějaké "projednávání".

To, že jsem z uvedeného důvodu nemohl na slovní vodopád legislativců reagovat, je ovšem jen jedním, navíc vcelku nepodstatným důvodem našeho nesouhlasu. Ocituji zde znění zásadních připomínek, zaslaných Unii zaměstnavatelských svazů ČR:

"ASP ČR nadále zastává stanovisko, že vyhlášku 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, nelze upravovat. Je nezbytné, aby byla vypracována vyhláška nová, zaměřená na skutečné vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a nikoliv pouze na prosté poradenství, které samo o sobě vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných nemůže z principu zajistit.

Úpravy realizované v materiálu „Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných" nijak nemění stav upravované vyhlášky (jedná se věcně o zcela bezvýznamné úpravy).

Vyhláška i nadále nevytváří po odborné stránce podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami."

Mám-li to shrnout lapidárně: Obsah původní vyhlášky je ve zjevném rozporu s jejím názvem. Schematické soupisy podpůrných opatření plus "aranžmá" jejich doporučování atd. atd. naprosto nemohou přispět k adekvátnímu vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami za situace, kdy jsou tyto děti vzdělávány v drtivé většině učiteli bez jakékoli speciálně pedagogické kvalifikace, nanejvýš s dopomocí asistentů (zpravidla bez jakékoli pedagogické kvalifikace), velmi často navíc v přeplněných třídách.

Kdo konkrétně tedy bude ona doporučení v praxi naplňovat? Dokonale bezradní učitelé, postupují i při nejvyšší možné míře dobré vůle a empatie metodou pokusu a omylu? Absolventi krátkodobých kurzů, díky nimž byl pasováni na učitele s tzv. rozšířenými kompetencemi pro oblast speciální pedagogiky (zpravidla vedených lektory, kteří děti se SVP nikdy neviděli, a pokud ano, pak je nikdy neučili, takže jenom omílají ideologická moudra o nezbytnosti inkluze a papouškují paragrafy právních předpisů)? Čtenáři legendárních katalogů prof. Michalíka, z nichž lidem ze speciálně pedagogické praxe vstávají vlasy hrůzou? Čili do jednoho lidé, kteří nemají ani tušení o efektivních didaktických postupech při vzdělávání žáků s širokým spektrem deficitů kognitivních, smyslových, tělesných, s vážnými poruchami pozornosti, s rozmanitými psychiatrickými diagnózami aj., o způsobech vedení práce asistenta, nedisponují žádnými speciálními učebnicemi, výukovými materiály a speciálními učebními pomůckami (ani znalostmi, jak je účelně využívat), a kteří se nad to všechno musí podřizovat imperativu něco naučit i "zbytek" třídy?

Jakákoli technická novela na výše uvedené podstatě problému pranic nezmění. Skutečně účelné legislativní změny musí vyjít z důkladné a hluboké reflexe aktuálního stavu, a budou muset začít komplexní revizí školského zákona. Budeme-li si předstírat, že je vlastně všechno "tak nějak" v pořádku, a "že si to za čas sedne", nemá žádný smysl dokola novelizovat takovéto prováděcí předpisy.

Mgr. Martin Odehnal
předseda Asociace speciálních pedagogů ČR