Děti v Bruselu se učí český jazyk také luštěním osmisměrek či hraním AZ-kvízu

Luštění osmisměrek či nápodoba oblíbeného televizního pořadu AZ-kvíz. I takové jsou aktivity provázející standardní výuku českého jazyka, které dětem nabízí Česká škola bez hranic Brusel. Vyučuje se o víkendu, protože v týdnu děti navštěvují své kmenové školy v Belgii. Učitelé se jim tak snaží víkendovou výuku co nejvíce zpříjemnit, například i výtvarnými či hudebními dílnami, uvedla ředitelka školy Dagmar Straková. Školu brzy čeká výročí - v lednu příštího roku uplyne 15 let od chvíle, kdy se český jazyk v belgické metropoli začal vyučovat.

Straková se do Bruselu přestěhovala v roce 2004. Přišla za svým manželem, který již tehdy pracoval v evropských institucích. Jejich dcera začala chodit do Evropské školy, kde studují děti diplomatů či zaměstnanců evropských institucí z mnoha desítek zemí. Mezinárodní bruselská škola má nyní i svou českou sekci, tehdy ji ale ještě neměla. "Byla to pro mě absolutní změna, začít žít v cizím prostředí a zvykat si na vše nové. Nebylo to ze začátku vůbec jednoduché, a to ani pro mě, ani pro dceru," popsala Straková.

Původně přijela za manželem jen na rok, nakonec se ale všichni rozhodli, že v Belgii zůstanou. A Straková, která předtím pracovala v bankovní sféře, začala cizince učit češtinu.

Po několika letech přišla nabídka založit krajanskou školu. "To byla tehdy docela legrace. Paní Březinová, která byla v roce 2009 předsedkyní českého krajanského spolku v Belgii, mi na jaře na jednom koncertě řekla: Nechtěla bys s námi založit českou školu? Teď vznikají různé krajanské školy po světě. A já jsem automaticky vyhrkla: Jasně, kdy můžu nastoupit?" popsala Straková. "Dodnes si tu větu pamatuju a asi na ni nikdy nezapomenu. I když jsem měla jasnou představu, jak školu vést, vůbec jsem tehdy nevěděla, do čeho jdu. Byl to skok do neznámé vody. Měla jsem dost dobrou manažerskou průpravu i dlouholetou lektorskou praxi, tak jsem si naivně myslela, že to bude brnkačka. Vedení krajanské školy je ale něco, co musíte zažít na vlastní kůži, teorie vám moc nepomůže," dodala.

V listopadu 2009 vznikl malý tým lidí, který dal dohromady návrh, jak by škola měla vypadat. V té době už existovaly tři podobné krajanské školy - v Paříži, v Londýně a v Curychu. Nyní je těchto škol po celém světě už asi 120, nicméně ne všechny se jmenují Česká škola bez hranic. Škol s tímto unikátním názvem je ve světě jenom osm. "Na mikulášské besídce v prosinci 2009 jsme ohlásili vznik projektu Česká škola bez hranic Brusel, kde se budou děti moct učit česky. Přihlásilo se 30 dětí od tří do šesti let, tak jsme otevřeli dvě třídy po patnácti dětech," vzpomíná na začátky školy Straková. Od září už se přihlásilo dalších 30 dětí. "Všichni se chtěli učit česky, protože většinou chodili do frankofonních školek," dodává.

V roce 2015 už víkendovou školu navštěvovalo 100 dětí a výuka v pár lidech byla neudržitelná, navíc učitelé tehdy vše dělali ještě zadarmo, protože krajanský spolek nemohl přijímat žádné peníze. Rozhodli se tedy, že se osamostatní, což se stalo až v roce 2017. "Od té doby jsme začali naplno spolupracovat s ministerstvem školství a ministerstvem zahraničních věcí, začali jsme žádat o různé granty, začali jsme tvořit vlastní výukové materiály a učitelé mohli být za práci konečně trochu placení," říká Straková s tím, že podpora z ministerstev jim pokryje část financí, děti ale rovněž platí školné.

Výuka se koná v prostorách české ambasády v Bruselu. Děti mohou kromě výuky českého jazyka a českých reálií navštěvovat výtvarné či hudební ateliéry. Pro dospělé krajanská škola nabízí i možnost výuky češtiny pro cizince. "Výuka českého jazyka se řídí rámcovým vzdělávacím programem MŠMT ČR, a to s časovou dotací pět hodin týdně, celkem 165 hodin za rok. Mým cílem je, aby se žáci i učitelé cítili ve škole dobře, aby chodili do školy s radostí. Víkendová výuka je poměrně oboustranně náročná, proto považuji wellbeing ve škole za jednu z nejdůležitějších podmínek fungování celého projektu. Snažíme se během výuky zvednout žáky ze židlí a vymýšlíme společně všelijaké aktivity v češtině," říká ředitelka školy.

"Žáky baví běhací diktáty, řešení osmisměrek, práce s QR kódy, AZ-kvíz nebo třeba i jejich sebehodnocení. Pracujeme s učebnicemi českého jazyka, které mají doložku MŠMT ČR a tvoříme své vlastní pracovní listy. Žáci se pravidelně účastní mezinárodních soutěží i olympiády v českém jazyce. Třikrát či čtyřikrát do roka zveme do školy současné literární autory. Čtenářskou gramotnost u dětí řadím ke klíčovým cílům české školy," popisuje Straková.

V současné době má bruselská česká škola tři předškolní třídy, pak první až šestou třídu. Pro sedmou až devátou třídu nabízí od letošního roku výuku on-line. Škola žáky také připravuje na rozdílové zkoušky, které se konají jednou za rok v České republice. Ve třídě je vždy maximálně 15 dětí.

"Baví mě, že to, co dělám, má obrovský smysl. Často k nám přijdou děti, které sice mluví několika jazyky, čeština je ale pro ně jazyk minoritní, protože s nimi rodiče česky nemluví, což je špatně," říká Straková. "Rodiče nám svěří své děti a my jim je třeba za tři roky vrátíme plynně česky hovořící a z toho mám velkou radost. Díky tomu, že ovládají češtinu, mají chuť u nás i dál studovat, mohou si v pohodě zavolat s babičkou nebo dědou, kteří většinou jinak než česky neumí nebo jim píšou dopisy," dodává.

Dětí, které nemluví česky, ač alespoň jeden rodič z Česka pochází, přitom v Bruselu není málo. "Pokud rodič dodržuje zásady vícejazyčnosti, dítě češtinu zvládá dobře. Pravidlo jeden rodič, jeden jazyk je ve výchově vícejazyčných dětí naprostou nutností," říká Straková. Dítě si pak naposlouchá oba jazyky a nemá s nimi problém. "Výmluvy, kdy jeden z rodičů říká, že na dítě česky nemluví, protože by tomu manželka nebo manžel nerozuměli, vůbec neberu. Mateřský jazyk a investice do vzdělání je to nejdůležitější, co můžeme pro své děti udělat. Rodiče by měli být v tomto ohledu důslední," dodává.

Pro letošní školní rok chystá Česká škola bez hranic v Bruselu několik novinek. Jednou z nich je rozšíření knihovny, ze které by se postupem času měla stát rozsáhlá krajanská knihovna, ve které si budou moci půjčovat knížky i děti, které školu nenavštěvují. Poptávka po českých knihách v Bruselu je totiž velká.