POLITIZOVÁNÍ ODBORNÉHO PŘÍSTUPU ŠKODÍ

Žáci se vzájemně odlišují, ať se to někomu líbí, nebo ne

O změnách ve školství, které přinesl minulý školní rok a které se čekají letos, a o jejich dopadu zejména na speciální školství jsme hovořili s předsedou Asociace speciálních pedagogů a etopedem JIŘÍM PILAŘEM. Probírali jsme přínosy a rizika nové legislativy, boj o podobu rámcových vzdělávacích programů i postavení asistentů pedagoga.

Jaký byl minulý školní rok z hlediska speciálního školství?

Jedním ze zásadních témat, kterým jsme se v průběhu roku věnovali, bylo zapracování tzv. minimálních výstupů do nově připravovaných rámcových vzdělávacích programů. Nebylo to ale zdaleka jediné téma – měnil se zákon o pedagogických pracovnících a školský zákon nebo se připravovaly nové hygienické normy pro školy. Je fascinující, jaké nesmysly dokážou někteří politici vyprodukovat. Naše asociace se snaží s ministerstvem školství jednat, obvykle se dozvíme od jejich pracovníků, že chápou naše argumenty, někdy dostaneme příslib, že je do nových dokumentů zapracují, ale nic se nestane. Všechno je prostě pořád ovlivňováno trendem inkluze nastartovaným před osmi lety ministryní Valachovou a její pravou rukou Šimáčkovou Laurenčíkovou, která se svou verbální aktivitou vypracovala až do vysokých vládních pozic. Navíc někteří pracovníci ministerstva školství a Národního pedagogického institutu složité oblasti speciální pedagogiky, o které rozhodují, zcela nerozumějí. Vidět je to například při tvorbě RVP pro základní vzdělávání a na pokusu vytvořit nový zákon o ústavní a ochranné výchově, kde se ministerští sice snaží, ale efekt je zatím nulový. Když jsme stávající zákon před třiadvaceti lety s kolegy psali, měli jsme jej hotový do roka a asi nebyl tak špatný, když vydržel až do dnešních dnů. Ministerstvo školství s věcným záměrem zákona bojuje už mnoho měsíců a po nástupu ministra Mikuláše Beka do funkce letos v květnu předložený návrh porada vedení smetla ze stolu a vrátila k přepracování. Některé návrhy, které zákon obsahoval, nebyly špatné, byly ale nerealistické – třeba vytvoření ambulantních oddělení SVP v každém okrese. To by bylo fajn, jen si autoři neuvědomují, že není dostatek odborného personálu ani pro stávající střediska – je potřeba, aby odborníci v ambulancích prošli řadou terapeutických výcviků, pracuje se tam nejen s dětmi, ale i s rodiči… Ale nutno podotknout, že není všechno špatně. Pozitivně se například podle nás posunuje otázka postavení a činnosti asistentů pedagoga v běžných školách. Zatím to byl absolutní chaos a kdo si co urval, to měl...

Vážený čtenáři, chcete si přečíst článek celý? Můžete. Stačí si zakoupit elektronické vydání čísla UN, kde článek vyšel, nebo si objednat na stejném místě i elektronické předplatné UN. Samozřejmě si můžete také pořídit roční předplatné tištěných UN.